Návěstidla v Benešově
Na kolejišti pracujeme tak usilovně, že o tom nestíháme psát články ani na vlastní web. Tento školní rok jsme však dosáhli jednoho mezníku, o kterém bychom vám teď rádi pověděli – zprovoznili jsme všechna světelná návěstidla v nové skryté stanici Benešov, kde to nyní svítí všemi (pěti) barvami. Díky tomu je zde etapa provizorního provozu za námi a můžeme začít jezdit pořádně, podle návěstních znaků a se zabezpečením jízdních cest.
V místě současné stanice Benešov od nepaměti bývala čtyřkolejná stanice Mezipatro. Dvoukolejná hlavní trať se zde měnila na jednokolejnou. V původních plánech kolejiště se jednalo o výhybnu na hlavní trati, vedoucí ze spodního skrytého nádraží na Podbabu, doplněnou o odbočku. Odbočná trať vlakům při jejich pouti kolejištěm umožňovala minout hlavní stanici Podbabu a vynořit se rovnou ve Zruči nad Sázavou. Úmyslem bylo hlavnímu uzlu celého kolejiště provozně odlehčit. Také by se tudy mohly vracet postrkové lokomotivy. V praxi se však ukázalo, že tyto vlaky, obvykle nákladní, jsou v cíli své cesty příliš brzy. To je vlastně nežádoucí – přetíží se tím pro změnu jiná stanice. Návštěvníci pozorující hlavní stanici by tyto vlaky v krajině vůbec neviděli. Spojovací trať se tedy tolik nevyužívala a náročné sklonové poměry k její oblibě také nepřispěly.
Díky druhé odbočce do Ledečka, vybudované o něco později, bylo možné uzavřít okruh se stanicemi místní trati. Tyto stanice s vymodelovanou krajinou jsou obvykle obsluhovány mladšími členy modelářského kroužku. Okruh umožnil jednoduchý (nerealistický) provoz s mnoha vlaky, vhodný pro výcvik mladých výpravčích, a byl využíván permanentně.
Rekonstrukce stanice Mezipatro
Během dosud největší rekonstrukce kolejiště v roce 2017 byla snesena tříkolejná stanice Zruč nad Sázavou i s okolní krajinou, která zakrývala polovinu skryté stanice Mezipatro. Po důkladné obhlídce stavu původního kolejiva Pilz za přítomnosti denního světla byla stanice Mezipatro shledána nepříliš perspektivní. Využili jsme tedy příležitosti a pustili se do její rekonstrukce. Přitom bylo naplánováno také nové napojení dvou tratí. Spojovací trať do Zruče, nově Hvězdonic, přitom zanikla. Trať od Ledečka také nezůstala v původní stopě, protože na ní mezitím vznikla nová skrytá uzlová stanice Světlá pod Sázavou. Ze stanice Mezipatro tak zůstal jen ocelový rám, na němž ležela.
Kolejové uspořádání stanice
Do Benešova přichází koleje ze čtyř směrů. Z pohledu výpravčího z levé strany je to dvoukolejná trať od spodní skryté stanice a za ní jednokolejná trať od Světlé. Z hlavní dvoukolejné trati se na pravé straně stane jednokolejná, pokračující na Podbabu. Napravo je také připraveno zaústění druhé jednokolejné trati, která ve dlouhodobém výhledu umožní přetahy soupravových vlaků mezi skrytými stanicemi. Zatím prohlašujeme, že tato trať povede na Kolín. Později se uvidí, zda a kde "Kolín" vznikne.
Na zbylé dvě koleje vzadu se vjíždí vždy do odbočky. Slouží ke křižování nebo i odstavení vlaků a k manipulaci s kratšími vlaky, které zde úvraťují nebo obrací. V celé stanici je dovolena rychlost alespoň 60 km/h, ve třech rychlejších kolejových spojkách 80 km/h a v jedné dokonce, spíše jako, 100 km/h. Po přímé koleji je nejvyšší rychlost, tzv. traťová, 120 km/h. Obvykle ale jezdíme pomaleji než maximální povolenou rychlostí. Vlak potom stíháme sledovat i při digitálním ovládání, kdy se v uličce potřebujeme vyhnout s jiným strojvedoucím. Nové koleje jsou položené z kolejiva Peco a výhybky s velkým poloměrem odbočné větve by umožnily i rychlosti výrazně vyšší.
Jak je z dosavadního popisu zřejmé, Benešov mezi modelovými stanicemi patří k těm větším. Po dokončení sem budou celkem zaústěny čtyři trati a s digitálním ovládáním lokomotiv zde bude možné vjíždět nebo odjíždět se čtyřmi vlaky současně. Návěstidla jsou tedy velmi důležitá, protože tiše a spolehlivě všem strojvedoucím najednou sdělují, kam jet mohou a kdy jet nesmí.
Světelná návěstidla v Benešově
V malých nádražích nahoře v krajině jsou rychlosti nízké a k návěštění postačí jednoramenná mechanická návěstidla. V Benešově se oproti tomu nabízí modelovat rychlostní návěstní soustavu s vazbami na následné návěstidlo, jako je to dnes ve skutečnosti ve významných stanicích. Strojvedoucí se tak už při vjezdu do stanice z "barviček" rozsvícených na návěstidle dozví, jestli zastavuje, nebo projíždí. Pokud je znalý místních poměrů, dokáže často i určit, po které koleji a kam má vlakovou cestu postavenou, protože některé návěstní znaky jsou pro daný směr unikátní. Takovou znalost sice po strojvedoucích nevyžadujeme, ale jakmile se s ním setkávají, sami se o složitější systém zajímají.
Tři předvěsti, které sdělují jen očekávanou rychlost, mají pouze dvě světla: Žluté a zelené. Jedno odjezdové návěstidlo si vystačí se třemi světly, protože se od něj odjíždí pouze jedním směrem, přímo. Všechna ostatní návěstidla disponují alespoň pěti světly a jedno z vjezdových dokonce osmi. Konkrétně jde o červené světlo pro návěst Stůj, zelené znamenající Volno a dvě žlutá světla, jeden žlutý a dva zelené světelné pruhy pro indikaci snížené rychlosti. Poslední je bílé světlo pro přivolávací návěst. Výsledkem je, že toto návěstidlo umí návěstit rychlosti 60, 80, 100 a 120 km/h (traťová rychlost při znaku volno) a mohlo by zobrazit i 40 km/h. Tak nízkou rychlost ale v tomto případě nevyužijeme. Flotilu návěstidel doplňují dvousvětelné "ranžírky", které bílým světlem povolují a modrým zakazují posun. Celkem je ve stanici 26 světelných návěstidel.
Jelikož mluvíme o skryté stanici, bez modelu krajiny nebo budov, provedli jsme samotná návěstidla jednoduše a nejedná se o věrné modely skutečných. Sestavili jsme je z proužku desky plošných spojů s připájenými LED, přes které je navlečený plastový výtisk štítu se stínidly. Výroba tedy byla poměrně levná a rychlá. Piplání s realistickými modely si necháme na některou ze stanic v krajině.
Pracoviště výpravčího
Ovládání návěstidel a celé stanice jsme si vymysleli a sestavili sami, protože je to tak levnější, baví nás to a protože ovládání můžeme přizpůsobit svým potřebám a provozu modelářského kroužku. Kvůli nižší ceně je vždy několik návěstidel ovládáno z jednotné elektronické desky s programovatelným mikrokontrolérem. Každé světlo je možné ovládat zvlášť a může svítit trvale nebo přerušovaně. Rozsvěcení i zhasínání jsou plynulé, stejně jako u žárovek ve skutečných starších návěstidlech.
Návěstní znaky se každému návěstidlu posílají přes počítačovou síť z centrálního serveru. Ten se stará také o zobrazení reliéfu (plánku) stanice na displeji výpravčího. Výpravčí zadává vlakovou nebo posunovou cestu buď přes počítač, nebo tlačítky na ovládacím pultu, což je příjemnější a rychlejší. Vždy zvolí nejprve odkud se pojede a potom kam. Návěstní znak je na takto vybrané cestě závislý. Pokud je na dalším návěstidle také povolena jízda, posílají se návěstidlu obě informace současně a výsledný znak zobrazjue aktuální i očekávanou nejvyšší povolenou rychlost. Zároveň si strojvedoucí může být jistý, že jsou výhybky pro jeho jízdu přestavené správně. Po průjezdu čela vlaku nebo posunového dílu kolem návěstidla se znak změní na zakazující jízdu (Stůj nebo Posun zakázán), aby do stejného úseku omylem neprojelo nic dalšího. Podobnost se skutečnou železnicí není náhodná.
Displej stanice Benešov dále zobrazuje
– postavené vlakové a posunové cesty (odkud a kam vlak může jet),
– obsazené kolejové úseky (kde zrovna jsou vlaky),
– vypnuté kolejové úseky (které vlaky jsou odstavené – při analogovém ovládání),
– polohy výměn (jestli vlak na výhybce pojede kam má),
– stavy traťových souhlasů (jinak řečeno co bylo domluveno se sousedními stanicemi),
– když strojvedoucí vjede kam neměl, zobrazí se na displeji varovné hlášení a on z toho má ostudu.
Oproti skutečné železnici musí náš výpravčí po průjezdu vlaku zkontrolovat, jestli na výhybkách nezůstaly nějaké vozy, protože zatím nemáme všechny upravené tak, aby o sobě dávaly vědět, že se nachází na koleji. S tím ale výpravčímu pomáhají koncovky umístěné na posledním voze. Teprve potom výpravčí opět zadá, odkud kam vlak jel, načež se cesta rozpadne (uvolní). A stejně jako ve skutečnosti má i náš výpravčí k dispozici telefon do sousedních stanic – když nejde všechno podle plánu, může si domluvit jeho změnu.
Co dalšího plánujeme?
Pro tuto chvíli je v Benešově hotovo a my můžeme jezdit. Až nabereme dost zkušeností s provozní realitou, možná ještě něco pozměníme. Někdy také vyzkoušíme, jestli je rozumné ovládat stanici na dálku – výpravčího s počítačem na zkoušku uklidíme do jiné místnosti, přehled o situaci díky displeji má i na dálku. A snad někdy zapojíme i tu poslední trať; nejdřív ale musí být jasné, kam vlastně povede.
Nákup materiálu na sestavení návěstidel finančně podpořila firma AŽD, která je největším českým dodavatelem těch skutečných a která dokonce provozuje své vlastní tratě s vlastními lokomotivami, stejně jako my.
