Loňský letní tábor v Lomech u Jindřichova Hradce byl v pořadí druhým táborem Stanice techniků s účastí železničních modelářů. Úspěch prvního ročníku se nepodařilo ututlat a všichni jsme doufali, že se nám jej podaří zopakovat. Při pohledu na seznam přihlášených bylo už předem jasné, že tento tábor bude jiný. Výprava železničních modelářů narostla do počtu dvanácti táborníků, přičemž zůstali stále jen dva vedoucí. Obavy vedoucích byly v tu chvíli větší než malé. Přípravu ale nepodcenili a táborový program od základu změnili. Jak to tedy celé dopadlo? Přežili všichni 14 dní tábora ve zdraví?

To podstatné se nezměnilo, jelo se totiž na stejné místo. Pobývali jsme na táborové základně DDM Praha v Lomech u Jindřichova Hradce, kde na dohled od našeho stanového tábora vede úzkokolejná železnice. Součástí výpravy byli opět kolegové letečtí modeláři a elektronici. Taktéž hlavní myšlenky zůstaly stejné – připravit zážitky, které v Praze nezažijete a aktivity, na které během školního roku na kroužku nezbývá čas. Když přeskočíme večer a noc po příjezdu, jež pro některé byla první nocí ve stanu, byla úvodním bodem programu stavba přístřešku v tábořišti. Každý měl sice k dispozici vlastní stan, ale kam se během dne schovat před deštěm nebo před sluncem, panují-li ve stanu nevhodné podmínky pro karban v několikačlenné skupině?

Hned druhý den ráno jsme provedli zaměření budoucího objektu. Náletové dřeviny podél trati nám poskytly dostatek stavebního materiálu. Než byly nařezány a opracovány, další pracovní skupina již hloubila díry pro usazení sloupů. Práce pokračovaly i během poledního klidu a než přišel odpolední deštík, již jsme natahovali přes hotovou konstrukci velkou celtu. Drobné úpravy, jako vybavení nábytkem, rozvody pro osvětlení či zakrytí boční stěny proti větru proběhly během následujících dnů. Celek předčil naše očekávání, nejen karty se pod ním hrály výborně a na letošní rok již připravujeme některá další vylepšení.

Zásadním impulsem pro změny bylo to, že jsme proti předchozímu ročníku již dobře věděli, co nás v místě čeká. Plánování expedic a rychlých výjezdů na lov fotek v okolí železnice bylo důmyslnější a prolínalo se s celodenním programem od úsvitu do soumraku. Každý dostal příležitost dozvědět se něco nového z fotografické teorie i terénní praxe. Hodnocení fotoúlovků a odborný komentář k nim byli několikrát součástí večerního programu. Přítomnost železnice jsme však využívali i jinak. Měli jsme možnost vysvětlit si některá železniční témata na praktických příkladech. Prostor tak dostalo projektování železničních staveb, konstrukce kolejových vozidel i řízení provozu. Kromě toho jsme úzkokolejnou železnici využili při výletech.

Hodně času zabrala modelářská práce v improvizované dílně vybavené potřebným nářadím. Zde jsme využili možnost vyhradit si vždy několik nerušených hodin v programu a věnovat se intenzivně práci. Výsledkem bylo, že během tábora si každý ozkoušel opracovat odlitek modelu lokomotivy. Ti nejlepší, kteří věnovali práci i část volného času, stihli opracování odlitku dokončit a v závěru tábora si mohli vyzkoušet jeho nabarvení pomocí stříkací pistole. Tuto možnost jsme velmi ocenili, protože barvit několik modelů najednou se nám během kroužků nepodaří a přitom to představuje výraznou úsporu práce, času a materiálu.

Zbylý prostor byl již věnován aktivitám, které lze nazvat více či méně tábornickými. Lesy České Kanady jsme několikrát projeli na kole nebo navštívili pěšky. Také na borůvky došlo. V okolí je několik rybníků vhodných ke koupání, a když se nám nechtělo nikam daleko, přímo ve vsi je jedno volejbalové a jedno skoro fotbalové hřiště. V programu byla také noční výprava po skupinkách podle zašifrovaného návodu. K provozu tábora patřila rovněž řada pracovních aktivit, které zahrnovaly mimo jiné i přípravu dříví na otop nebo mytí služebního autoparku.

Jak jsme uvedli v začátku, celý tábor měl společného jmenovatele – výjimečné zážitky. Snahou nás vedoucích bylo naučit každého něco nového, poskytnout všem příležitost zažít něco neznámého a užít si společně něco jindy nemožného. Některé zážitky byly opravdu intenzivní, jak například potvrzuje velmi dobrá znalost strašidelných pověstí o duchu německého vojáka Hagena a místního temného lesíku se zvoncem na stromě uprostřed.