Novoroční ježdění na kolejišti jsme tentokrát pojali v duchu sedmdesátých let. V té době na československých tratích jezdily dlouhé nákladní vlaky tažené již dieselovými lokomotivami, na lokálkách panoval silný nákladní i osobní provoz a rekreační vlaky byly svou délkou srovnatelné s dnešními rychlíky na hlavních tratích. Naše kolejiště, jehož předlohou je Posázavský Pacifik v tomto období, tak opět zažilo provoz, který se na něj hodí nejvíce. I tentokrát sehrály svou důležitou roli nově pořízené tovární modely. Zejména Zamračené a Brejlovci v čele nákladních i osobních vlaků najížděli mnohdy své první kilometry a celý den neúnavně kroužili po hlavní i vedlejší trati. Neznamenalo to však, že bychom na své doma vyráběné modely zanevřeli a nechali je spát ve skříních a krabičkách.
Opět jsme si vymysleli něco, co provoz ozvláštnilo: Mezi stanicemi Spodek a Ledečko byla zavedena trasa pro rychlý nákladní vlak. Ten měl za úkol vozit v otevřených dvouosých vozech nápravy, které pak byly vykládány v Ledečku, odkud si je už po silnici odvezl odběratel. Jelikož množství objednaných náprav bylo značné, vlak se se svými pěti vozy téměř nezastavil a za den navozil do Ledečka 25 náprav. Celkem tedy svou trasu zvládl za den pětkrát, čímž jsme provozní plán splnili na 100 procent. (Že byl plán sestaven až jak se hodilo na konci dne, to je věc jiná.) Tímto způsobem můžeme příště zjistit, jak efektivní je zrovna naše nákladní doprava. Proto něco podobného budeme ještě opakovat a vynasnažíme se, aby počet souprav odvezených souprav za den byl co nejvyšší a nákladní expres přitom co nejméně překážel ostatní dopravě.
