Za práci s přípravou pestrého vozového parku jsme byli po zásluze odměněni – návštěvníků se v sobotu přišlo podívat mnoho. Na kolejích měly zelenou Československé dráhy a počátek sedmdesátých let dvacátého století. Díky tomu jsme se mohli obdivovat nejvýkonnějším parním lokomotivám vyrobeným v Československu – Albatrosu, neboli řadě 498 a Rudému ďáblu, kterému značení pana ing. Kryšpína přiřadilo číslo 476.
Přestože ještě nemáme zapojené všechny koleje v depu, pilně se tam celý den posunovalo s vozy a lokomotivami. Členové modelářského kroužku si nové pracoviště docela oblíbili a skoro by se o něj přetahovali. Pravidelně sem zajížděly soupravy osobních vozů k úklidu, doplnění vody a podobným předstíraným činnostem.
Tentokrát jsme si s žádným jízdním řádem nedělali starosti. Osobní soupravy ve všech směrech vyrážely v nepravidelně pravidelných intervalech a aby děti měly stále na co koukat, vlaky nikde nestály zbytečně dlouho. Nákladních vlaků bylo také dost, v krátkých soupravách byly řazeny nejrůznější typy vozů tak, aby svou rozmanitostí potěšily modelářovo oko.
Samozřejmě jsme dbali na to, abychom modelovému světu zajistili nějakou dopravní obslužnost a aby nám všechny nákladní vlaky necestovaly jen jedním směrem. Dispečer má přehled poněkud ztížený umístěním odstavné stanice pod terénem, takže jedním bystrým pohledem situaci nepřehlédne a musí trochu přemýšlet. Ale i k takovým výkonům se někteří z nás odhodlali.
Ve stanici Ledečko jsme uvedli do provozu současné ovládání dvou odjíždějících vlaků, které si zde sloužící výpravčí po celý den okázale vychutnávali. Motorový vůz M131 Hurvínek byl v této stanici zařazen do provozu jako záložní, občas některou ze souprav vystřídal v traťové službě. Na chvíli se do Ledečka podíval dokonce i Albatros.
Ze soukromých sbírek se dostavil do služby stroj, který ve skutečnosti úplně běžně k vidění nebýval a nikdy už nebude – Rudý ďábel. Albatrosů u nás jezdilo 55 kusů, oproti tomu ďáblové jen čtyři. Byly to lokomotivy moderní a tak trochu pokusné. Začaly jezdit v roce 1950 a při zkouškách dosáhly výkonu v tahu až 2400 koní. Měly ale někdy větší spotřebu než obyčejné Albatrosy a když nebyl strojvedoucí zkušený, častěji mu začala přebytkem výkonu prokluzovat kola. Proto se jich víc už nevyrobilo a místo nich se nakoupily lokomotivy řady 475. Ďáblové prodělali ještě pár úprav a dojezdili v roce 1971.
Modelový ďábel se na našem kolejišti proháněl celkem bez problémů. Dostal přidělený rychlík, se kterým absolvoval dlouhé jízdy na hlavní trati. Stejně tak i ostatní lokomotivy přispěly svým dílem k odvezení všeho co se odvézt dalo a my mohli prohlásit celé ježdění za úspěšné.
