Pořádáme-li na kolejišti provoz pro veřejnost, je základ programu na první pohled stále stejný. Je pravdou, že nemáme žádné ambice přijít s něčím převratným, ale vždy se snažíme zařídit něco nového, neobvyklého, zajímavého. Výsledkem tedy je, že ani jeden den otevřených dveří není nikdy stejný.
Představu o tom, jak se mohou jednotlivé dny od sebe lišit z provozního hlediska, si můžete udělat ve starších článcích. Jednou jezdíme s vozidly moderní modelářské epochy, jindy zas vzpomínáme na zašlou slávu parního provozu. I poslední sobotu v březnu roku 2012 jsme připravili pro všechny zajímavou podívanou doplněnou o různé zážitky.
Protože jsme si zvolili epochu s provozem po vzoru 70. a 80. u ČSD, byly k vidění dobře známé lokomotivy, ale i několik novinek. Jen ve zkratce tedy nastíním a zmíním to nejzajímavější.
Asi největší zajímavostí byla nová Němka (řada 555) od firmy ROCO. Svoji premiéru si odbyla v čele vojenského transportu, který se opět těšil velkému zájmu malých i velkých návštěvníků. I obsluha kolejiště mu věnovala zvýšenou pozornost. Nebylo to ani tak z důvodu zabezpečení vojenské přepravy nebo snad kvůli nové pěkné mašince. Důvod zájmu o tento vlak pramení v jeho schopnosti vykolejit prakticky nečekaně na jakémkoliv místě bez ohledu na rychlost jízdy. Ovšem léta praxe nás naučila a dnes jezdíme prakticky bez nehod.
Mezi další zajímavé soupravy patřil dlouhý nákladní vlak přes celou hlavní stanici s 2 lokomotivami nebo dlouhý rychlík s Brejlovcem. Velmi se líbila také východoněmecká motorová jednotka VT18.16 Görlitz, která je na naší železnici známá hlavně z mezinárodního expresu Vindobona. Samozřejmě i na lokálce bylo mnoho pěkných strojů a souprav.
Jenže provoz na kolejišti není jen o sledování krajiny a modelů. Snad každý návštěvník po chvíli začne sledovat i to, co se děje kolem toho všeho. Okolo kolejiště se pohybuje mnoho lidí, kteří už od pohledu nejsou návštěvníci. Například v každé stanici stojí nebo sedí člověk, který občas zavolá jméno nějaké stanice a k tomu přidá informaci o jízdě vlaku. Samozřejmě, že toto je výpravčí. Někteří mají dokonce uniformu a třeba i červenou čepici. To jsou ti, kteří si uvědomují vážnost svého úřadu a berou celou akci i jako společenskou událost. Bohužel výstrojní součásti ČSD a ani ČD se nedělají v dětských velikostech, takže ti nejmladší se většinou musí spokojit maximálně s čepicí. To však neznamená, že by byli o něco méně profesionály, jako jejich starší kolegové. Občas to bývá i naopak. Jako v životě i mladý nováček si může vzít rady a poučky k srdci lépe než zkušený mazák. Nedivte se tedy, když vidíte (spíš nevidíte) v podzemní stanici malého kloučka, který řídí provoz a v případě mimořádnosti rozdává sebejistě příkazy starším, tak aby zajistil co nejrychlejší obnovení pravidelného provozu.
Panuje-li v provozu zmatek nebo je-li potřeba pomoci výpravčím se složitou situací, najde se vždy nějaký rádce, který začne rozdávat rady nebo příkazy. Většinou je tímto kibicem starší zkušenější výpravčí, který rozdává pokyny přímo ze své stanice. Občas je také k vidění zajímavý jev (zjev), kdy výpravčí vyrazí přímo do terénu a jako dispečer řídí provoz na části tratě přímo na místě. Návštěvníci pak sledují „one man show“, kdy výpravčí jen obsluhují stanice a o tom, co kam pojede, operativně rozhoduje právě dispečer, který stojí na strategickém místě, kde jako generál na bitevním poli má přehled o aktuální situaci.
Výpravčí a dispečer však není jediná funkce mezi personálem obsluhy kolejiště. Co by byli výpravčí bez strojmistra, který se po celý den stará o provozuschopnost lokomotiv a vozů a v případě závady vystavuje z depa záložní stroje. Toto povolání není spojeno s žádnou napínavou akcí v podobě ostrého křižování mezinárodního expresu Vindobona s rychlíkem Praha – České Budějice, kdy výpravčí pomalu svým životem ručí za plynulou a ničím nerušenou jízdu tohoto veledůležitého vlaku. Strojmistr také nemusí řešit zapeklité dopravní situace, jako je křižování 3 vlaků ve stanici se 2 kolejemi.
Nebýt však jeho svědomité práce, mohli by se jít výpravčí leda klouzat s dětmi na hřiště za Stanicí techniků. Jelikož naši strojmistři plní svoje úkoly svědomitě, mají také dostatek času zajít si popovídat s návštěvníky na chodbu, kde jim zodpovídají jejich dotazy týkající se všeho možného, nejen našeho modelového kolejiště. Podobně je to s důležitými návštěvami, které nemůžeme nechat stát za sklem.
A tím jsme se dostali k poslední, nejdůležitější skupině osob, které se o dni otevřených dveří pohybují nejen ve sklepě Stanice techniků. To jsou právě návštěvníci. Právě kvůli návštěvníkům tyto dny organisujeme, a proto je nesmíme opomenout. Bohužel všichni návštěvníci nemůžou jít dovnitř ke kolejišti a většinou musí zůstat za sklem. Přesto se občas ti nejmenší dostanou až dovnitř, protože proč stát za oknem, když vevnitř je toho tolik k vidění. To ovšem není pravidlem a my nemůžeme toto vždy umožnit. Ale i za sklem z chodby je vidět spoustu zajímavých věcí a my se vždy budeme snažit, aby tomu tak bylo nadále.