Říjnový provoz na hlavní trati se nesl ve velkém stylu a bratrském duchu: Společně zde jezdily dvě luxusní motorové jednotky dříve soupeřících železničních správ. Za východní družstvo to byla řada VT 18.16, západ reprezentovala souprava TEE VT 11.5. Osazenstvo armádního vlaku situaci sledovalo netečně, jelikož se psalo jednadvacáté století a zmíněné rychlíky se účastnily už jen muzejního provozu.
Historické jízdy se pořádaly i na lokálce. Soupravu krátkých osobních vozů měly střídavě na starosti Němka KHKD a model, který do provozu zasáhnul vůbec poprvé – řada 422, tzv. Malý býček. Obě parní lokomotivy se nenechaly zahanbit svými dieselovými následníky a jezdily spolehlivě.
Většinu osobních vlaků zajišťovaly dva motorové vozy řady 810 se dvěma vozy přípojnými. To umožňovalo plánovaná i operativní dělení soupravy, kdy například ze stanice Ledečko dál proti proudu řeky Sázavy pokračovaly jen dva vozy. Došlo tak k pomyslné úspoře nafty i pracovní síly druhého strojvedoucího, jelikož na tomto úseku jezdí méně cestujících.
Jelikož elektrické lokomotivy měly dovolenou, tahaly těžké nákladní vlaky především velké motorové lokomotivy. Uplatnili se Brejlovci, Sergeje a nakonec i dvojice malých Hektorů.
Provézt po lokální trati velmi dlouhý nákladní vlak nemusí být snadné, je potřeba zachovávat jízdu plynulou a někdy se vlak nevejde celý do stanice. Dispečer se raději výpravčích na nic neptal a když chvíli nedávali pozor, nadělil jim hned dva dlouhé vlaky za sebou. Výpravčí situaci zvládli se ctí a smíchem, potřebná "výluka" hlavní trati mohla proběhnout. Obsluha si tím trochu zpestřila svou poslední, šestou hodinu služby.
