Nedávno jsme se pustili do diskuze, jaké by to bylo svézt se po našem kolejišti. A protože všichni rádi cestujeme a vlakem o to více, rozhodli jsme se, že si uděláme projížďku vlakem po našem Pacifiku. Scházíme se v počtu dobrých sedmi lidí. Naše cesta začíná ve stanici Praha – Podbaba. Jako správným fandům železnice nám nechyběly fotoaparáty a tak už na začátku vzniklo pár pěkných snímků. S velkým zájmem okukujeme jak nová návěstidla, která vyrůstají na druhém zhlaví pod depem, tak i postupující elektrizaci stanice. Staniční rozhlas ohlašuje odjezd našeho vlaku. Rychle kupujeme lístek a nastupujeme do přistaveného orchestrionu (M152) a vyrážíme.Ještě než trať zajede do zářezu a prudce se stočí doleva, stačíme zahlédnout na podbabských kolejích Bardotku, jak přijíždí z hlavní trati s budějovickým rychlíkem. Na pravé straně chvíli sledujeme odbočující vlečku a vlak se noří mezi skály.

Mineme vjezdové návěstidlo na Podbabu a brzy na to poprvé zastavujeme. Zastávka Rataje nad Sázavou. Chvíli postojíme a vlak se opět dává do pohybu. Zatímco se levotočivým obloukem přibližujeme ke Zruči, Vašek vybaluje své obvyklé čokoládové věnečky, načež Jirka nasazuje pohled hladového psíka. Než společně dojí oblíbené sušenky, zprava se k nám přidává trať z Mezipatra. Překračujeme most a vjíždíme do výhybny Zruč nad Sázavou.Na "manipulačce" zrovna posunuje Hektor (T435) s prázdnými vozy směřujícími k naložení do místního kamenolomu. Z okýnka uděláme opět několik fotek a opuštíme Zruč. Trať se stáčí doleva a my, než se trať ponoří do tmy tunelu, sledujeme ruch v kamenolomu.

Mizíme v tunelu a po chvíli se vlak ocitá v hlubokém samechovském zářezu. Vjíždíme do výhybny Samechov. Letní teplý vzduch se tetelí nad kolejištěm a jelikož čekáme na křížování, vylézáme na chvíli ven, protáhneme zdřevěnělá těla a pořizujeme momentky z provozu. Vašek si zde vybral svůj suvenýr z cesty v podobě úchytného šroubu, který vytáhl ze shnilého pražce. Na zhlaví již vidíme siluetu Hydry, a tak zalézáme opět do vlaku. Zasněně se zaposloucháme do nezaměnitelného zvuku motoru odjíždějící Hydry směrem a jen co mineme zatopený lom se zarostlou nákladní kolejí, mizíme opět v temnu tunelu.Hned u výjezdu ze tmy nás čeká další zastavení. Chřenovice – Podhradí. Vystupuje skupinka výletníků, kteří podle všeho směřují na místní hrad. Zaujati vyprávěním pana Mahela o historii provozu na místní trati si ani neuvědomujeme, že už zase pokračujeme v cestě.

Míjíme neplatné vjezdové návěstidlo do Kácova a zpomalujeme. Důvodem je pomalá jízda na přejezdu. Dostáváme se do snad nejznámějši stanice na trati. Vítá nás Kácov. Jelikož zde čekáme na spěšný vlak, který by nás dovezl do Ledečka, a máme asi čtvrthodinku času, rozhodujeme se podívat důkladně po celé stanici. Martin s Richardem opět zuřivě fotí, zatímco Vašek opět okopává šrouby doufajíce, že by oněch suvenýrů mohlo být více. Jirka dostává spásný nápad a jde se zeptat výpravčího, zdali by nás nemohl pustit do dopravní kanceláře. Ochotný zaměstnanec drah nás pouští dovnitř a trpělivě odpovídá na naše všetečné otázky. Čas příjezdu spěšňáku se blíží a tak se loučíme a vycházíme ven před budovu. Ke třetí koleji přijíždí netradičně kocour T466 s modrými patráky. Nastupujeme a uvelebujeme se v trochu pohodlnějších sedačkách.

Ani se nenadějeme a Kácov je již za námi. Projíždíme dva krátké tunely a už je za okny vlaku vidět Soběšín. Sledujeme zaměstnance místní pily, jak nakládají dřevěné fošny na vozy. To se ale už dostáváme k jedné z  dominant tratě v podobě kamenného viaduktu u Ledečka. Z okýnek sledujeme krajinu pod námi a Martin nahlas přemýšlí, odkud by se dal vlak na mostě nejlépe vyfotit. Konečná, přijíždíme do Ledečka. Vystupujeme, ale spěšňák pokračuje dál. Pozorujeme místní ruch, zatímco Pavel nám osvětluje tajemství chystané renovace stanice, především zastaralých a nevyhovujících peronů. Chvíli okukujeme stojící vozy, fotíme manipulák, v jehož čele stojí Pielstick 735 a zapomínáme na čas. Richard pospíchá, jelikož chce doma ještě dostat teplou večeři. A tak naše cesta skončila v Ledečku a s ní i celá cesta po kolejišti.