Smutná zpráva
Máme smutnou zprávou pro všechny současné a bývalé podbabské modeláře, naše spolupracovníky na Stanici techniků a naše přátele.
V sobotu 19. června 2010 po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 45 let zemřel náš hlavní vedoucí Pavel Švec.
Na stavbě kolejiště se podílel od jeho vzniku a postupně převzal rozhodující slovo v jeho rozvoji. Pod jeho vedením v posledních 20 letech začínali všichni mladí železniční modeláři na Podbabě. Někteří vydrželi krátce, někteří déle a pro některé se stalo kolejiště srdeční záležitostí stejně tak, jako v jeho případě. Těm, kteří s ním strávili dlouhé hodiny při řešení různých problémů, dala spolupráce s ním mnoho užitečných zkušeností do života. Jakoukoliv závadu na kolejišti jsme vždy zvládli společně opravit, pokud radši sama nezmizela v okamžiku, kdy se Pavel přiblížil. Nás, současné vedoucí a starší členy, naučil mnoho. A přestože jsme nestihli pochytit vše, co potřebujeme k dalšímu budování kolejiště, víme díky němu i to, že když se budeme snažit a půjdeme za svým cílem, tak se úspěch dříve či později určitě dostaví. Díky dlouhým rozpravám a diskusím víme, jaké měl představy o dalším rozvoji kolejiště. Proto můžeme říci, že v budování kolejiště budeme pokračovat. Sice asi k některým cílům půjdeme vlastní cestou, takovou, která pro nás bude schůdnější. Některé cesty budou trnitější než dosud, ale budeme se snažit vytrvat v našem usilí. Už proto, že chceme zachovat odkaz jeho práce dalším generacím modelářů a obdivovatelům modelové železnice vůbec.
Za všechny modeláře z Podbaby bych rád vyjádřil upřímnou soustrast jeho rodině.
Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 28. června 2010 v 10:00 v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanských hřbitovech.
Dobrý večer všem, bohužel jsem se o této velice smutné události dozvěděl náhodně, když jsem navštívil obchod na Lehovci, abych se synem mohl začít modelařit, neb začal chodit do školy a “mašinky” ho berou. Rovzpoměl jsem se tedy na své začátky na Julisce, kde jsem 10 let po boku Pavla, alias “Pájík” stavěl ono kolejiště, spolu s Evženem a dalšími. Když jsem začínal, byl hotov rám, spodní koleje a začínalo se s krajinou. Kolejiště jsem “opustil” v době, kdy jsme automatizovali hlavní stanici a spodní obloukovou. Díky modelářům a Pavlovi jsem se naučil vše kolem modelářství, elektroniky, z čehož těžím dodnes. Ohledně praktických dovedností se snad ani zmiňovat nemusím. Bohužel život se zdá být až moc tvrdý a takováto ztráta našeho kamaráda se slovy vyjádřit nedá. Vzpomínám na dlouhé večery pod panelem s láskou rodině přeji upřímnou soustrast. Martin Pačes.