Lednový den otevřených dveří byl pojat spíše tradičně. Zaměřili jsme se na období provozu, na které bylo kolejiště stavěno a na které disponujeme velmi různorodým parkem vozidel. Předpokládali jsme také vyšší počet návštěvníků než o Vánočních svátcích a to nejen proto, že počasí výletům za koupáním nepřálo. Pro všechny, kdo nás tento den navštívili, jsme připravili provoz se soupravami, které se na českých kolejích objevovaly v 70. a 80. letech.
Protože návštěvníci jsou ze všech věkových skupin, byl provoz pro některé krátkým exkurzem do historie a pamětníkům jsme umožnili zavzpomínat na doby již dávno minulé. Bohužel můžeme návštěvníkům nabídnout jen vizuální zážitek. Vyzkoušet sedačky v Hurvínkovi nebo cítit atmosféru parního provozu u nás nemůže. Pravda, s tou historií to zas tak žhavé také není, vždyť se jen role účinkujících s postupem času mění. Rychlík na hlavní trati tvořily stále ještě provozované a známé klasické rychlíkové vozy. Punc historie mu dával jen Albatros v čele. Motorový rychlík s Hydrami si dnes již málo lidí představí jako vlak, který měl tu čest jezdit na mezinárodních expresech, ale v provozu jsou stále. Ono ani Bardotka s modrými patrovými vozy není tak moc historická. Ty zelené patrovky však už do historie patří.
Skupinu strojů a soupravu, které dnes již v provozu uvidíme zřídka kdy nebo téměř vůbec, zastupovala Ušatá se zelenými vozy Bai. Také již zmiňovaný Hurvínek nebo Kačena (M240). Motorový vůz řady M262/830 na pomezí historie již balancuje, ale stále se ještě v provozu drží, přestože už mnoho jeho vrstevníků, ale i nástupců, pravidelný provoz opustilo. Proto tento typický stroj nemůže chybět ani v našem provozu.
Nezastupitelnou roli v hospodářství státu měla, a stále ještě má, nákladní doprava. Typickou soupravu, kterou máme v provozu prakticky vždy, je nákladní vlak 20ti sypáků Wap. Většinou s ním jezdí Sergej, ale někdy si na něj odskočí i Němka. Protože po železnici se v té době vozilo vše možné, tak to na hlavním podbabském nádraží vypadalo jak na ranžíru. Na jedné koleji Nexák, vedle dlouhá ucelenka krytých vozů nebo průběžák s pestrou směsicí různých vozů. Nemohl ani chybět transport vojenské techniky. U těchto vlaků se objevovaly takové slavné lokomotivy, jako třeba Štokr nebo Sergej. Ze současníků jsme měli v provozu Bardotky, Brejlovce a Kocoury. Tohle vše byly ale dlouhé nákladní vlaky na hlavní trať, které na lokálku běžně nejezdí, takže aby i na lokálce byl také nákladní provoz, udělali jsme kratší manipuláky, různé průběžáky a přetahy. Celkem jsme měli 4 páry nákladních vlaků. Pokud si k tomu přidáte i osobní dopravu, tak to chvílemi na lokálce vypadalo, jak na hlavní trati. Některé stanice byly neustále obsazeny nákladními vlaky a jakmile jeden odjel, už se blížil další.
V každém případě bylo na co koukat, takže se návštěvník ani chvíli nenudil. Kdo nechtěl jen sledovat vlaky, tak měl možnost si prohlédnout krajinu okolo kolejí, popřípadě ruch na nádražích. Ti více zvědavější, které zajímalo jak vše funguje, měli možnost podívat se do prostor kolejiště o polední pauze. Také to s tím dobovým provozem nebereme zas až tak vážně. Pokud se naskytne příležitost a někdo z návštěvníků nebo našich členů přinese nějaké vozidlo, které se zas až tak dobově nehodí, tak nám nečiní problém zařadit ho do provozu, i když je to třeba elektrická lokomotiva nebo něco zahraničního. Takže pokud si návštěvník najde chvíli čas sledovat kolejiště, určitě se mu naskytne příležitost vidět něco mimořádného nebo neobvyklého. Pokud se tak nestane, není důvod ke smutku či nespokojenosti. Stačí říct a my urychleně zjednáme nápravu a nějakou příšernost, na kolejích nezvyklou, hned zařídíme.