S koncem školního roku končí i další sezóna činnosti našeho modelářského kroužku. Nemyslím si, že je to nějaké speciálně významné datum, ale určitě se hodí zhodnotit předešlé období jeho činnosti, stejně jako zhodnotit vložené úsilí do budování kolejiště. Je potěšující, že se v tomto roce držel počet členů kroužku na dobré úrovni, jako v předešlých letech. Jsme rádi za ty, kteří u nás zůstanu, ale samozřejmě rádi přivítáme i nové členy.

Kroužek železničních modelářů

Pro všechny naše členy se snažíme vytvořit zajímavou náplň. Nejde jen o modelářské dovednosti ze širokého oboru železničního modelářství, ale také o základní znalosti a různé zajímavosti ze skutečného železničního provozu. Rozhodně chceme, aby se všichni bavili. A protože nejsme škola, řešíme program operativně a individuálně. Není proto vhodné poměřovat výsledky ve kvalitě a kvantitě, ale podle osobních úspěchů jednotlivce. Například Míra Čadský staví skoro celý rok jeden model skladiště, přestože se dá tato stavba zvládnout i v řádu hodin (a nevypadá špatně). Díky jeho vytrvalosti a trpělivosti vzniká z obyčejné papírové vystřihovánky jedna z nejpropracovanějších a nejpovedenějších staveb. Přesto každý, komu se povedla postavit standardní kadibudka, strážní domek nebo nějaká jiná stavebnice, si zaslouží uznání, protože se snažil něco dokázat a vložil do práce svoji vlastní představu výsledku, kterou podle svých schopností realizoval.

Těm starším nebo zkušenějším už můžeme nabídnout možnost zapojit se do budování kolejiště, kde je na výběr mnoho různých druhů práce. Jelikož jde o velký celek, nemusí být výsledky jejich práce vidět, ale pro budování celku mají také význam. Jako příklad se dá uvést práce Lukáše Beneše, se kterou mu pomáhají i jiní. Jedná se o nástupiště ve stanici Ledečko. Jejich práce je důležitá a je stále na očích, tím pádem se každý může přesvědčit o výsledcích. Oproti tomu zapojování drátů od ovládání ve stanici Mezipatro je stejně důležitá práce, která však ve výsledku vypadá docela jednoduše, protože se jen zmáčkne tlačítko a ono se rozbliká světýlko. To ovšem jen zdání klame, vždyť kvůli blikajícímu světýlku se musely natáhnout a zapojit metry drátů. Je důležité, že někteří našli odvahu jít do zdánlivě nekonečné práce, která nakonec není vidět. Přestože jsou to někdy jen dílčí součásti zapojení, tak mají pro budování celku stejný význam, jako jiné práce. Navíc se jim tyto zkušenosti do budoucna mnohokrát zúročí. A doufejme, že ne jen ve stavbě modelového kolejiště. Mezi dva nejvýznamnějšími páječe, které musím zmínit, patří Jan Laštůvka a Viktor Komar.

Nejvyšším stupněm profesionality, kterého může železniční modelář na našem kolejišti dosáhnout, je stav, kdy ví co má dělat, ví jak to má dělat. To sice zvládá mnoho našich členů, ale na rozdíl od nich takovýto profesionál vydrží u své práce delší dobu a dokáže se k ní sám motivovat. Ze strany vedoucích je jen potřebná objektivní kritika postupu a výsledku. Toto samozřejmě není cíl kroužku, ke kterému se snažíme děti vést. Chceme, aby si každý našel činnost, která ho baví a pokud nemá náladu něco dělat, tak ho k tomu nemůžeme nutit, jen se snažit nabídnout mu jinou alternativu. Všeobecnou podstatou volnočasových aktivit je nabídnout dětem takové využití času, které je bude bavit a něco jim dá. A to nejen v dovednostech a vědomostech, ale také ve vztazích ke svým vrstevníkům, kamarádům a všeobecně k jiným lidem, než se kterými se setkávají doma a ve škole.

Modelové kolejiště

Co nás všechny v naší práci spojuje, tak to je budování, údržba a provoz kolejiště. Všechny činností s kolejištěm spojené probíhají v dlouhodobém horizontu a na provozu kroužku jsou z velké části nezávislé. Dokonce díky trvalé možnosti pracovat na kolejišti nejen v čase kroužku, se odehrávají přímo pracovní orgie o dnech volna v práci a ve škole. Do tohoto školního roku, který právě končí, jsme vstupovali s jistými předsevzetími a plány. Na hlavní stanici jsme se těšili na nová návěstidla, pracovali jsme na trolejovém vedení a postupovali jsme v zapojování zabezpečovacího zařízení. Přitom všem jsme stále udržovali kolejiště v celku a v chodu. Teď, zhruba po roce, jsem si opět potvrdili, že jedna věc je co si vymyslíme a druhá je, co nakonec uděláme. Z plánů, které jsme na začátku měli, jsme udělali pořádný kus. Například návěstidla jsou už na skoro celém jednom zhlaví, troleje se pomalu blíží k tunelu a zabezpečovačka po několika týdnech neviditelné práce také nabobtnala o velký kus. Ale jak je dobrým zvykem, tak mimo potřebné a naplánované věci děláme i spoustu jiných důležitých nezbytností, které si po nás situace vyžádá. Asi tou nejnepřehlédnutelnější je krásná, naprosto uchvacující a všemi obdivovaná díra ve zdi. Ta vznikla před Vánoci a postupem času se změnila v nové okno z chodby do kolejiště. Současně s tímto procesem vznikl v nově uvolněném prostoru za tímto oknem rám pro pokračování depa, které ve své bývalé podobě už uvidíte jen na fotkách, protože nedávno jsem vzali do ruky své oblíbené nářadí (kladivo, šroubovák a nůž) a velice rychle jsme připravili prostor pro přestavbu depa do nové, větší a realitě lepé odpovídající podoby.

Jako každý rok i tento přinesl pár opravdu zajímavých zlepšováků, některých málem na patent. Mezi ty opravdu hi-tech patřil expresní vývoj prototypu traťového souhlasu, který zabral od první čáry ve schematu až po rozblikání v panelu přibližně jeden měsíc. Nejvíce jsme rozšířili své know-how ve stavbě trolejí. Krom celkem rychlého postupu výroby a  zakopání sloupů a výroby trolejových polí, je na vysoké úrovni výroba převěsů. Mezi speciality patří izolační styk a napínací zařízení troleje, od kterého právě sestavujeme první exemplář. Samostatnou částí je tunelové trolejové vedení v podzemních úsecích s nižším profilem, kde trolej ze silného drátu slouží k bezpečnému podjezdu lokomotivy se zdviženým sběračem. Nejde zmínit úplně vše, ale to nejdůležitější snad bylo řečeno.

Pokud chcete vidět na vlastní oči postup prací, stačí za námi přijít do sklepa a my Vám ke každému centimetru kolejiště řekneme, co se zde od posledně změnilo. Pokud tuto návštěvu uskutečníte o těchto prázdninách, budete mít dokonce tu čest vzít si do ruky štětku a jít nám pomoci s malováním.

  

Program mimo domácí prostory

Aby si nikdo nemyslel, že jsme jen zalezlí ve sklepě a při styku s přímým slunečním světlem a čerstvým vzduchem padáme do mdlob, tak zmíním i naše aktivity nad rámec kroužku a i mimo jeho prostory. Každoročně totiž pořádáme několik výletů a exkurzí a také pár (na náš vkus až příliš mnoho) výjezdních akcí. Letošní tradiční vánoční exkurzi jsme rozjeli ve velkém stylu s návštěvou DKV Plzeň a dispečerského pracoviště dálkového řízení trati Plzeň-Cheb. Také jsme si zajeli do Ostravy na Czech Raildays. Výjezdních akcí bylo více: Den dětí, Kašpárkohraní na Bílé Hoře, támhle něco tuhle taky.

Největší, nejdelší, nejnáročnější, nejnavštěvovanější a celkově ve všem nej byla naše účast na výstavě Model-Hobby v Letňanech. Stejně jako loni jsme i letos jeli s jedním kolejištěm N a jedním TT, přestože se nejedná o výstavní kusy, byly oba tyto modely v porovnání s konkurencí (ROCO) úplné skvosty, hlavně co se historické hodnoty týče. Jediné v čem nás „konkurence“ předčila, tak to byly plné vitríny těch nejnovějších a nejdražších modelů. Byl to čtyřdenní maratón, který dal nám i našim modelům opravdu zabrat, ale zájem návštěvníků byl potěšující. Ve spolupráci s ostatními kolegy ze Stanice techniků to byla opravdu zábava. Sám za sebe bych chtěl poděkovat za pomoc Jirkovi Šmídovi a Michalu Marušovi, kteří velmi pomohli při organizaci této akce.

Poděkování

Jelikož by tento text nebyl kompletní bez uvedení několika jmen, napravím to zde na konci. Snad na nikoho nezapomenu. Ze členů kroužku je potřeba jmenovat velitele zkrášlovacích prací a vrchního zahradníka kolejiště Richarda Čecha, který si svoji odbornou způsobilost rozšiřuje i ve stavbě návěstidel a trolejí. V obdobném oboru se angažuje již jmenovaný Lukáš Beneš, který s pomocí Lukáše Jíry, Viktora Komara a Honzy Laštůvky buduje nová nástupiště v Ledečku a tím zvyšuje úroveň kultury cestování a poskytovaných služeb v očích cestující veřejnosti. Z mladších jsem již zmínil Míru Čadského a jeho skladiště. Jen tedy připomenu ještě úspěch v dopravní kanceláři, kde je na něj vždy spolehnutí. Ale samozřejmě je u nás více šikovných dětí. Například David Ilko, který se pustil do zapojování výhybek na jednom z malých kolejišť, Tomáš Kopecký se svým citem pro zámečnickou práci a všeobecným přehledem v technickém prostředí, Tomáše Blažka, vrchního dodavatele trojúhelníkových děr v ovládacích panelech, Tomáše Vrobela, který vždy sedí v dílně a něco dělá, když ostatní jezdí na kolejišti. Pak je zde několik premiantů v oboru, který nemá rád snad žádný vedoucí, ale doufejme, že z toho vyrostou, jako většina jejich předchůdců. Úplně samostatnou kategorii by bylo potřeba vytvořit pro Michala Maruše. I ve svém věku se už pomalu stal legendární postavou tohoto kolejiště a bez něj bychom přišli nejen o člena kroužku, který vlastně asi nikdy nic pořádného neudělal (určitě ano, ale nikdo si nevzpomíná), ale i o bezva pomocníka a spolupracovníka. Výčet všech jeho zásluh si asi nechám na samostatnou reportáž.

Na úplný konec poděkuji za spolupráci vedení Stanice techniků, vedoucím kroužku železničních modelářů Pavlu Švecovi, Ivo Mahelovi a Jirkovi Šmídovi a všem popřeji příjemné prožití letních prázdnin. Na shledanou v novém školním roce 2009/2010, do kterého máme zase spoustu nových plánů.