Výpravčí je na skutečné železnici jeden z nejdůležitějších zaměstnanců, protože řídí provoz na trati a ve stanici. Dále má spoustu jiných povinností. Ne jinak je tomu na našem modelovém kolejišti. Někomu by se mohlo zdát, že je jediným povoláním v provozu kolejiště, ale zas tak úplně to pravda není. Přesto je výpravčí na kolejišti rozhodujícím prvkem obsluhy a provozu. Při jakémkoliv provozu na kolejišti je základním členem obsluhy a jeho povinnosti se v některých ohledech od toho skutečného výpravčího vůbec neliší. V následujících odstavcích se o této funkci v prostředí modelové železnice dozvíte o něco více.

Kromě těch běžných výpravčovských povinností, jako je organizování dopravy a obsluha zabezpečovacího zařízení, výpravčímu připadají i další povinnosti a úkoly. Běžně je sám sobě posunovačem a strojvedoucím. Každý dobrý výpravčí je i malinko dispečerem, protože se podle situace v okolních stanicích řídí a upravuje svá rozhodnutí. Poslední důležitou funkcí je dozor nad provozem v okolí, protože na některá místa vlastního obvodu si výpravčí nevidí, ale vidí tam jeho kolega. Když nastane nějaká mimořádnost, jako třeba vykolejení nebo chybná obsluha, tak je nejdůležitější zabránit dalším škodám a varovat obsluhu. Poté taky pomoci s odstraňováním následků.

Aby se někdo mohl stát u nás výpravčím, musí projít úvodním školením a zkouškou. Školení se skládá z vysvětlení základní obsluhy zabezpečovacího zařízení dané stanice, vysvětlení pravidel provozu (výtah z dopravních předpisů) a základů slušné obsluhy (modelová stránka celé problematiky). Můžu i prozradit, co obnáší zkouška, protože takhle si to kdokoliv může nacvičit předem a my to jedině uvítáme. Hlavní a jedinou otázkou, kterou pokládáme, je: "Zda-li pak víš, která je levá a pravá ruka?" Vzhledem k tomu, že nevyžadujeme hovorovou kázeň a z hlediska bezpečnosti provozu je nový výpravčí pod dozorem, nepotřebujeme u něj zkoušet otázky typu: "Jaké jsou druhy kolejí ve stanici?" a pod. Postupem času jsou tyto znalosti vyžadovány. Pro členy kroužku je výuka a praktické zkoušení zařazeno průběžně během celého roku. Občas se k nám přijde podívat někdo, kdo není vůbec provozu znalý. V tom případě vysvětlíme základní obsluhu (tohle hází výhybky, tímhle se kroutí, aby to jelo, a tamhle to jsou tvoje sousední stanice, kam posíláš vlaky), překontrolujeme znalost anatomie pravé a levé ruky a jdeme jezdit. Pokud je člověk trochu železnice zkušený, tak některé věci zná a zbytek rychle pochopí. Ale pokud přijde úplný provozní laik, je to o něco horší. Z vlastní zkušenosti ale vím, že po čase každý pochopí, jak projet s vlakem nebo vykřižovat, což bohatě stačí pro základní provoz. Takhle jsme tu už měli několik "odborníků", mezi jinými matfyzáka, studenta práv nebo profesionálního fotografa. Za ty roky jsem udělal ještě jednu zajímavou zkušenost. Nebylo jich mnoho, ale z těch pár slečen výpravčích, které u nás byly, pochopila většina obsluhu velmi rychle, což se o některých pánech říci nedá ani po několikáté návštěvě.

Každý, kdo si to u nás zkusí, pochopí, že práce výpravčího není jen o červené čepici a plácačce, ale je v ní mnoho zodpovědnosti. Sám za sebe zodpovídá za provoz v příslušném úseku a na úrovni komunikace závisí i úroveň provozu. Právě vzájemná komunikace dělá provoz kolejiště zajímavý a je to mnohem zábavnější než si jezdit na malém okruhu s jednou stanicí sám. Krom této schopnosti se postupem času každý výpravčí zdokonaluje v logickém myšlení a chápání provozu. Protože pokud má vykřižovat vlaky, tak si musí ohlídat pohyb vlaků na trati a správně poznat, který vlak má přednost a který vlak k němu dojede dřív.

Když tedy srovnáme práci výpravčího u nás na kolejišti a ve skutečnosti, tak můžeme zvolit několik kritérií. Některé rozdíly jsou asi všem jasné. U nás například jde víc o zábavu, ale občas to bereme opravdu vážně. Taky už jsem napsal, že nejsou u nás nějaké podmínky a nutnosti skládat zkoušky. Povinností má výpravčí u nás mnoho a v některých případech jsou srovnatelné se skutečnou železnicí, až na to, že u nás se nestane nic strašného, pokud selže lidský faktor. Jestliže se to někomu nezdá, že na modelovém kolejišti jsou nějaké stresové nebo napjaté situace, tak mu jako důkaz můžu uvést stanici Mezipatro, kde v současné době výpravčí musí udržovat provoz na 3 základní směry. Z Ledečka mu po dlouhém mezistaničním úseku, na který nevidí, jezdí vlaky na a z lokálky a komunikace bývá buď  "telefonická" nebo s pomocí zvonkových znamení dávaných pomocí telefonu (vojenský TP25). Vzhledem k délce úseku je při hustším provozu skoro pořád obsazen. Do stejného zhlaví ústí dvoukolejná kolej do Tobogánu, ze které je využívána pouze jedna kolej. Po této trati jezdí hlavně dlouhé vlaky, se kterými se musí počítat předem, aby nedošlo k zahlcení stanice. Dorozumívání je telefonické s výpravčím, který sedí hned vedle. Nejvytíženějším úsekem je trať z Mezipatra na Hlavní nádraží, která musí pojmout provoz obou tratí a provoz se na ní řídí potřebami obou sousedních stanic. Dorozumívání je telefonické, ale od března tohoto roku je zde zapojen traťový souhlas, který výrazně omezil problémy s komunikací i s pamětí. Přesto se předtím jezdilo bez něj a není vyloučeno, že ho zase z provozu vyřadíme kvůli nějaké technické závadě nebo z jiných důvodů. Krom těchto tratí musí výpravčí obsluhovat zabezpečovací zařízení ve stanici, které je jedno z konstrukčně nejjednodužších (tím pádem vše hlídá lidská obsluha), a také si hlídat jízdu každého vlaku kvůli rychlosti a bezpečnému přejezdu zhlavím. Jedné skutečnosti je u nás výpravčí ušetřen. Není, až na občasné výjimky, ve styku s veřejností a nikdo z cestujících si na něj nemůže přijít stěžovat.

Takže pokud je plný provoz kolejiště, tak to v takové stanici není vůbec žádný med a po nějakém čase toho začíná mít člověk dost. Rozhodně to vyžaduje mnoho zkušeností a velký kus logického uvažování, jinak se provoz změní v chaos. Tak je to i ve skutečnosti. Výpravčí je nejzodpovědnější osoba ve stanici, která rozhoduje o provozu. Musí mít o všem přehled a vědět si rady s každým problémem, který nastane. Ta plácačka a červená čepice už je jen takový vrchol, kterého si každý všimne, ale mnozí si neuvědomí co za tím vším je.