Pro všechny, kteří se k nám na kolejiště přijdou podívat, máme po těchto letních prázdninách hned několik zásadních překvapení (snad kromě velké díry ve zdi). K této nepřehlédnutelné drobnosti, teď již zvané okno, přibyl nový rám na rozšíření kolejiště a ubyla velká část "starého" depa. Místo něj začneme od září budovat větší a nové depo na ploše rozšířené o část sousední místnosti za vybouranou příčkou. Pod depem navíc proběhla přeložka trati. To celé vedlo i k přeorganizování skladovacích prostor. Abychom to vzali z gruntu, tak jsme vymalovali obě místnosti klubu a vyměnili osvětlení. Jedná se o velmi zásadní změny, které nemají v posledních letech obdobu. Přitom ani jedna nebyla v dlouhodobém plánu výstavby a údržby kolejiště. O některých jsme jen mluvili, že by stálo za to někdy se do toho pustit. Geneze většiny našich nápadů má většinou počátek ve větě: "Hele! Víte, co mě napadlo?"
Prakticky stejně to bylo i v tomto případě. Depo dlouho bývalo depem definitivním. Bylo jedinou součástí kolejiště, která nebyla nikdy v pravidelném provozu. Na jeho zapojování jsme asi před 3 lety začali pracovat a to již rovnou ve finálním stavu zapojení bez provizorních řešení. Sám si nevzpomenu, koho to napadlo prvního. Dlouho to bylo jen takovou myšlenkou, se kterou jsme si jen pohrávali a máchali přitom rukama. Nevím co bylo rozhodující. Jestli to, že nikdy nefungovalo nebo něco jiného, ale nějak to přišlo a rozhodli jsme se pustit se do smělého plánu přestavby depa. Po přemlouvání a vyjasnění našich plánů jsme dostali souhlas a příslib finanční podpory od vedení. Největší překážkou byla už jen zeď mezi kolejištěm a kanceláří. O jednom volném víkendu před Vánoci jsme udělali první zásadní krok a vybourali část příčky. Během následujících měsíců nám údržbář začistil a omítnul nově vzniklý otvor ve zdi. Do vybourané části na chodbu vyrobil a zasklil další okno. Na místo plechové skříně s nářadím a mnoha nezbytnými věcmi dodal nový rám pro depo. Kvůli této prostorové změně jsme museli začít řešit odvěkou otázku: Kam s ním? Tedy spíše, kam s těmi všemi věcmi? Jako nahrazení skříně se nabídl prostor pod tímto rámem, který se svou hloubkou 1m vylučoval použití skříně s regály. Proto jsme zvolili šuplíky, které jsou na teleskopických kolejnicích a mělké, takže se v jejich obsahu můžeme dle libosti přehrabovat. Na rám kolejiště jsme si společně se šuplíky nechali vyrobit desky, vše na míru od truhláře, který má u nás v budově ve sklepě dílnu. O osudu nového depa budeme ještě informovat, protože nemáme rozhodnutou jeho přesnou podobu. Je však jasné, že se v něm musí nacházet prostory na zbrojení parních a motorových lokomotiv, dílny a stání. Vše v dostatečné kapacitě odpovídající významu takovéhoto depa. Celé to bude dlouhodobá záležitost, protože krom představ o budoucí podobě máme jen holou desku a pár návrhů nových budov.
Jistou budoucnost už ale má oblouk trati Praha-Podbaba – Mezipatro nacházející se přímo pod rotundou starého depa. Uprostřed oblouku se totiž nacházel spoj dvou kolejnicových prutů, který byl při jedné z oprav vodivé spojky poškozen. Povedlo se ho sice opravit a většina vozidel ho zvládala přejet, ale našly se i výjimky. Navíc celá trať měla oproti původním plánům větší sklon. Proto jsme využili příležitosti a prostoru a celý tento úsek přeložili a rekonstruovali. Původní smyčku a skoro celé stoupání je vytrhané. Samotná smyčka je přesunuta co nejdále to šlo a díky tomu jsme získali potřebnou délku ke snížení sklonu tratě. Celá trať má nové polystyrénové podloží a nově položené koleje.
Částečně nezávisle jsme přistoupili i k vymalování obou místností. V menší kanceláři byla jen z části a dost nepovedeně překryta původní bílá (dnes již žlutá) barva z dob výstavby budovy. Tyto dva odstíny byly navíc v okolí vybourané příčky doplněny dalším bílým odstínem, zakrývajícím nedávné úpravy. Aby došlo ke sjednocení dostala místnost kompletně nový nátěr bílou barvou. V hlavní místnosti kolejiště byly některé stěny do určité výšky vymalovány krajinou a oblohou, zbytek stěn a strop byl klasickou bílou (opět z dob výstavby). Před lety malíři obnovili částečně bílé plochy, ale protože se nejspíše báli, končila nová barva asi 10 až 30 cm nad kolejištěm, popřípadě namalovanou krajinou. My jsme si nechali na zakázku namíchat dva odstíny modré a jelikož víme co chceme a hlavně kam můžeme, tak jsme celý strop vzali světlejší a stěny až po špičky stromů tmavší barvou. Všechny mraky sice zmizely pod novou vrstvou modré, ale postupně budeme pracovat na jejich obnovení v jednotném stylu narozdíl od předchozího stavu, kdy na každé stěně bylo trochu jiné počasí. Abychom se vyhnuli budoucím problémům, domluvili jsme i výměnu starých zářivkových těles (také z doby výstavby budovy) za nová. Částečně nás v tom podpořilo i to, že poslední dobou se nám nedařilo udržovat všechny zářivky provozní a docházelo tak k problémům s osvětlením. Hlavně s jeho rovnoměrností. Nová světla mají v sobě zrcadla, která směřují světlo dolů narozdíl od starých, ty ho rozptylovaly do stran. Tím pádem došlo ke změně světelných podmínek kolejiště.
Souběžně s oběmi hlavními akcemi proběhlo spoustu menších oprav a úprav. Týkaly se například elektrických rozvodů 230V, přidáním zářivky do zadní části kanceláře nad smyčku kolejiště a úprav úložných prostor. Třetím, posledním, významným počinem, který byl přímo spojený s předchozími, byl úklid. Ten si tyto práce vyžádaly. Ale pozor!!! Nejednalo se o nějaké vytírání a přeházení věcí ze skříně do šuplíků, to v žádném případě. Z důvodu jasného vyřešení dlouholetého stavu pořádku a nutnosti pohybovat se nad, po i pod kolejištěm, jsme kompletně vystěhovali prostory kolejiště a odnesli vše co nebylo přišroubované nebo přivařené. Z bylo jen pár věcí, které nám za to nestály. Co bylo však náročnější, tak to byla kancelář, ve které se nachází většina věcí. Z té muselo zmizet vše, co překáželo novému depu, malování a pohodlné práci. Zůstala jen tehdy plechová skříň plná potřebného nářadí a těžký ponk. Vyklidili jsme prakticky vše a zaplnili s tím sousední dílnu. Souběžně se všemi pracemi jsme průběžně luxovali, zametali a vytírali. Asi nejhorší prací byl úklid všech věcí zpět. Ne však na původní místo. Kvůli změně dispozic úložných prostor jsme museli skoro nad každou věcí přemýšlet, kam ji dáme, popřípadě zda ji rovnou nevyhodíme. Spousty krabic jsme roztřídili, sjednotili nebo jsme pro obsah hledali jiný úložný prostor. Dalo by se to srovnat se stěhováním, ale tohle nám přijde mnohem horší.