Co napsat o provozu na mimořádném dni otevřených dveří, který se konal o pololetních prázdninách v pátek 30. ledna?! Nenapadá mě jediné opravdu výstižné slovo o provozu. Nechám tedy každého, ať situaci posoudí sám.
Po podařeném sobotním jezdění jsme zvolili jinačí přístup a dali jsme možnost lokomotivám a vozům, které normálně na dnech otevřených dveří nejezdí. Některé dokonce nejezdily už několik let. Pro pár z nich to byl takový šok, že se sice snažily vyjet na trať, ale ani předchozí dvoudenní trénink jim nedodal odvahy a tak zůstaly stát v depu. Jiné se postavily hrdě do čela svého vlaku a užívaly své okamžiky slávy po několika letech postávání ve skříni, či dokonce polehávání v zavřené krabici.
Mezi tyto odvážlivce patřila německá parní lokomotiva řady 52 s kondenzačním tendrem v čele opravdu dlouhého nákladního vlaku z chladírenských vozů. Další, asi hodně zaskočené lokomotivy, byly dvě americké dieselové kolegyně. Jedna nám velice pomáhala při přípravě souprav a druhá celý den neúnavně tahala nákladní vlak z plošinových vozů US Army. Poprosili jsme také o pomoc tři modré německé lokomotivy řady V100, které celý den ukázkově spolupracovaly při vozbě dlouhého nákladního vlaku. Dvě se snažily vpředu a třetí tlačila vzadu. Rozhodně vypadaly spokojeně, protože se opět po mnoha letech dostaly do opravdového provozu.
Ke slovu se také dostalo mnoho soukromých vozidel. Kromě běžně vypravovaných Michalových motoráků (850, 810, Desiro) a Jirkova Čmeláka, přišly na řadu už hodně netradiční sestavy. Na hlavní trati totiž na rychlíku jezdila jednotka ICE DB. Rozhodně je to jedno z nejrychlejších vozidel, které jsme na kolejišti měli. V rychlosti ho snad předčí jen některé splašené Nohabky nebo utržené rychlíkové vozy z hlavního do Mezipatra. Spolu s ní kroužila na hlavní trati jako osobní vlak čtyřvozová Žabí tlama. Na hlavní trati do počtu ještě jezdil nákladní vlak se Čmelákem a nákladní vlak s Pomalou Bobinou (122).
K osvědčené lokálkové klasice, jejíž jádro tvořil Hektor a Čmelák, jsme připojili vlak s náhradní autobusovou přepravou a druhou soupravu byl PivEx (Pivní Expres). Korporace soukromých pronajímatelů vozidel také sestavila pětivozovou soupravu modrých patrovek a do páru k nim druhou kapacitní soupravu šestivozových zelených pater (těch s harmonikou!). Do toho všeho jsme udělali několik tradičních souprav a také několik opravdových „zvěrstev“. Mezi nimi třeba Mraženkový Expres, který s PivExem připomněl několika pamětníkům doby dávno minulé.
Návštěvníků bohužel nebylo mnoho, ale těch pár, co přišlo, si to opravdu užilo (hlavně děti). My si to samozřejmě užili také. Na focení bylo času dost a na blbnutí ještě více. Posuďte tedy sami, jaký to asi byl provoz s takovouto sestavou vozidel a náladou obsluhujícího personálu. Jako malou nápovědu Vám mohu ještě říci, že za celý den jsme neměli žádnou vážnou nehodu (vykolejení nepočítáme) a nedošlo k žádné závadě na lokomotivě, která by vedla k jejímu vyřazení.
