Protože oba předchozí dny otevřených dveří byly především o dieselových mašinách a už dlouho jsme neudělali provoz, kde hlavní slovo měla stará dobrá pára, pokusili jsme se protentokrát o co nejvěrnější napodobení parního provozu. Připravili jsme lokomotivy a vozy, které se v dobách parního provozu 50. a 60. vyskytovaly na síti ČSD. Celý den se po našich kolejích proháněly malé nebo velké parní stroje, které ve své době tvořily páteř jak osobní, tak i nákladní vozby. Samozřejmě v této době se stále častěji objevovaly na železnici dieselové lokomotivy. V osobní dopravě hlavně na lokálních tratích a motorových rychlících. V nákladní dopravě se také začaly prosazovat některé úspěšné stroje.
Velmi významnou roli na železnici vždy hrála nákladní doprava, obzvláště v dobách, kdy nebyla ještě silniční alternativa. Proto jsme na nákladní vlaky museli nasadit silné stroje, které museli zajistit přepravu nákladů pro náš těžký průmysl, ale i přepravu kusových zásilek mezi různými drobnějšími podniky. Ke slovu se tak dostala naše klubová Němka (555). Tu tentokrát potkávala a poté ji pomáhala další Němka 555.3, zapůjčená od našeho laskavého kolegy a na jeho počest byla interně pojmenována "Tramvaj". S tou jsme nejdřív zajišťovali vozbu armádního vlaku a poté jsme oba stroje postavili do čela dlouhého Pn vlaku, který také projel odklonem Posázavím. V nákladní dopravě nesměly chybět již lety osvědčené Wapy v čele s Kremákem (534). Přepravu uhlí zajišťoval Štokr (556). Posázaví s manipulačními vlaky projížděly dva Čtyřkoláci (434.2). Ti se potkávali s prototypovým Hektorem (T436.0) se soupravou cisteren. K dalším nákladním lokomotivám, které se jak na velké železnici, tak i u nás zapojovaly do provozu, patřily různé Karkulky a Bardotky.
Do velkého nákladního provozu se ještě musely samozřejmě vejít osobní vlaky. Nejlepšího výkonu se bez problémů ujalo Mikádo (387) v čele dlouhého rychlíku, které jezdilo na hlavní trati. Tam se na Podbabském hlavním nádraží potkával se soupravou motorového rychlíku s Kredencí (M262) nebo soupravu zelených patrových vozů s Rosničkou (464.2). Kdo chtěl vyrazit na výlet po lokálce, nasedal do soupravy Hurvínků (M131) nebo do soupravy Rybáků v čele s Bejčkem (423), který neúnavně celý den vozil cestující po lokálce. Nechyběly ani známé vozy Bai v čele s Krasinem (456) nebo červené Bam s Ušatou (464.1).
Do provozu jsme nasadili i několik lokomotiv motorových. Nejen proto, že v té době již jezdili, ale také proto, že ujezdit vše s parními lokomotivami by bylo asi velmi náročné a tolik strojů na plné pokrytí potřeb jsme neměli. Narozdíl od reálu, kdy se při zkouškách Zamračených vychytávalo více než pár "dětských nemocí", my jsme si naše stroje nemohli vynachválit. První ze dvou kusů na kolejišti se svědomitě ujala vedení soupravy uhláků a druhá neméně spolehlivě vozila soupravu Pn vlaku po lokálce. A protože nejsme žádná čuňata, tak došlo i na odvoz odpadků ze stanic v Posázaví. Průjezdu s pojízdnou "popelnicí" se ujalo Prasátko (T211) a určitě nešlo o žádný podřadný výkon. Vždyť i pořádek musí občas být. Někteří jedinci sice měli problémy s orientací v řazení soupravy a těžko se orientovali, které vozidlo je ta popelnice a které je to Prasátko, ale vidina pracovního úrazu ze strany zařaditele vozidel do provozu jim v tom udělala jasno.
Po úderu čtvrté hodiny odpolední však musí paráda skončit, kolejištěm projede poslední soupravava, výpravčí opouštějí svá celodenní působiště a mašinky, motoráky a vozy uklízíme do skříní a krabic. Ukážou se nám zase někdy příště.