Po červencovém malování a srpnovém úklidu přišel nový školní rok a my opět museli zajistit plný provoz kolejiště. Po důkladném čištění kolejí jsme opět mohli vyndat mašinky ze skříně. Protože to byly první ježdění v novém školním roce a také po velkých změnách, tak jsme si ho chtěli pořádně užít. Po 2 měsících práce jsme také potřebovali zjistit, v jaké je kolejiště kondici, což jsme za tyto dva dny prokazatelně ověřili. Museli jsme také uznat, že i když ještě nejsou hotové mraky na obloze (zdech), tak díky kompletnímu nátěru a novým zářivkám celá místnost prokoukla.
5.9.
Protože jsme zůstali věrni tradici, tak jsme se protentokrát pokusili o co nejvěrnější napodobení provozu ČSD, kdy pomalu, ale jistě končily parní lokomotivy a na hlavních tazích se už zajížděli brejlovci se zamračenými a lokálky brázdily motoráky všemožných řad a tvarů. Parní lokomotivy tentokrát neúnavně zastupoval Čtyřkolák, který se svým nákladním vlakem brázdil Posázavský pacifik. Zde se míjel s osobákem v čele s malou lokomotivou řady 310. Hlavní trať zase disponovala soupravou uhláků v čele s Němkou (555). Ta se tady občas potkala s Papouškem (477), který protentokrát zajišťoval osobní provoz na hlavním tahu se soupravou zelených patrovek.
Další lokomotivy, ze kterých se občas zakouřilo, už ale parní nebyly. Všechen ostatní provoz už zajišťovaly dieselové lokomotivy (některé z nich měly v té době parní topení). Na lokálce osobní provoz byl ve znamení motoráků osvědčených řad M152, M262 a M286. Občas sem z hlavní trati zavítal na odklonu rychlík v podobě Brejlovce a soupravy 4 rychlíkových vozů. Naštěstí ten delší s Kyklopem zůstal na hlavní trati. Zbylá kapacita provozu už byla věnována dopravě nákladních vlaků. Po lokálce jezdil manipulační vlak s Pielstickem, který obsluhoval všechny stanice, a druhý Pielstick vozil Pn vlak (průběžný náklad) v opačném směru. Perlou provozu byl převoz úzkorozchodných vozidel a to lokomotivy TU47.014 a osobního vozu Balm. Nechyběla ani klasická armáda se Sergejem v čele a pár dalších klasických souprav. Trochu vyjimečně vypadala souprava s Kocourem, hlubinovým vozem převážející těžkou tlakovou nádobu a s pár dalšími doprovodnými vozy. Rušněji bylo na hlavní trati, kde se proháněly soupravy přímo ohromných rozměrů. Ukázkovým příkladem toho byl náklad s dvěma zelenými brejlovci. Ten byl při příjezdu na hlavní nádraží byl obdivován diváky, kteří marně vyhlíželi konec vlaku. Zamračené se zase postaraly o přepravu prázdných uhláků k nakládce, stejně tak jako Sergej o prázdné Wapy. První den otevřených dveří se krásně vydařil, mašinky jsou uklizené a nám nezbude nic jiného, než vzít do ruky nářadí a pokračovat v letování drátů, nebo dělání nové travičky.
19.9.
Do této bohulibé činnosti nám však zasáhl ještě jeden den s provozem na kolejišti. Překvapivě nám to vůbec nevadilo a ti z nás, kteří neměli povinnosti jinde, rádi přišli. Bohužel nám chyběli některé opory našeho hvězdného obsazení a tak jsme provoz s vozidly ČD doplnili i o další reálie ze současného stavu na železnici. Dopoledne zůstávala trvale neobsazena stanice Samechov a chvílemi byly dokonce stanice Zruč a Kácov obsluhovány jedním výpravčím. Odpoledne byla situace ještě horší a museli jsme sáhnout dokonce k uzavření provozu na jednom ze dvou okruhů kolejiště. Kdo by však čekal, že jsme opět použili systém známý z české železnice a zavřeli lokálku, tak ten se mýlí. My jsme vyšli vstříc návštěvníkům a provoz na lokálce zachovali, za cenu toho, že jsme nemohli prohánět dlouhé vlaky v podzemí. Kvůli snížené kapacitě tratí zůstávaly na hlavní stanici trvale odstaveny některé nákladní a osobní vlaky. V celku to byl však provoz zajímavý a zpestřený nezvyklými situacemi. Obzvláště, když jsme museli zaskakovat v každou chvíli v jiných stanicích.
A o co tedy přišli ti, kteří nedorazili? Krom různorodé strakaté flotily osobních vozů, motoráků a lokomotiv, také o některé speciality v nákladním provozu. Opět jsme vyzkoušeli přípřež brejlovců a opět jsme se nestačili divit. Tradičně jsme si také připravili specialitku. Abychom nebyli považováni za megalomany, tak nám tentokráte postačila malinká parní lokomotiva U37.008 s jedním úzkokolejným vozem. Ale zase jedna malá specialitka je málo, tak jsme to pro jistotu domluvili s Výtopnou Kácov, což je sdružení fandů dráhy, kteří udržují v provozu některá, dnes již historická, vozidla. Pro tento den jsme se s nimi domluvili na provozu jednoho Hurvínka a jedné výletní soupravy s malou zelenou parní lokomotivou. Po celý den tak vyrážely z Kácova výletní vlaky do malebné krajiny Posázaví.