Únorový den otevřených dveří byl poznamenán probíhajícími pražskými prázdninami. Obvykle máme vždy dostatek výpravčích, ale tentokrát nás bylo akorát. Překvapivě se tento problém netýkal návštěvníků, v některých chvílích bylo na chodbě opravdu rušno a všichni návštěvníci, hlavně ti nejmenší, měli na co koukat, vždyť se po kolejišti proháněly ty největší chlouby československého lokomotivního průmyslu. Které z těchto legend jsme tedy tento den představili?
Mezi parními lokomotivními krasavicemi to byly hlavně Albatros a dva Papoušci. Albatros byl samozřejmě v čele rychlíku a Papoušek vozil na hlavní trati dvě zelené patrovky. Svými výkony nás všechny příjemně překvapil a rozhodně nezůstal ve stínu svých skutečných předchůdců, kteří s touto soupravou pravidelně jezdili v 60.letech údolím Berounky. Druhý Papoušek rozvážel turisty na posázavských linkách a tak byl stále na očích pro všechny zvědavce, kteří mohli obdivovat eleganci této poslední vyráběné československé parní lokomotivy. Společnost na osobních vlacích mu dělali Brejlovec s Bardotkou a osvědčené motorové vozy řad 820,
Mezi nákladními vlaky jsme si na chvíli mohli připadat jak v nějaké pohádce, vždyť nám po kolejišti jezdily dokonce hned dvě Karkulky a obě řádně červené. Nejspíš jako osobního strážce proti vlkovi si ze Starých řeckých bájí a pověstí pozvaly hrdinu Hektora. Musím uznat, že jsme za celý den žádného vlka neviděli. Ostatní lokomotivní obsazení zase dělalo dojem návštěvy v ZOO. Už jsem zmínil Albatrosa a Papoušky, k nim musíme přidat dva Kocoury a Čmeláka. Zbytek osazenstva ještě doplníme motorovými vozy Kačenou a Krokodýlem. Jediné co nevím, kam zařadit jednu drobnou návštěvu, kterou všichni ajznboňáci znají pod přezdívkou Mufka.
Tímto krátkým exkursem do nádražáckého slangu jsem nezmínil všechny lokomotivy, které ten den byly k vidění to bych musel ještě zmínit Ušatou, Čtyřkoláka, Pielsticka, ještě dva Brejlovce a také Němku se Sergejem. Povídání na podobné téma jsem ten den absolvoval s malými návštěvníky za oknem. Zvědavě pozorovali provoz, kolem zrovna projížděl vlak a někdo z nich vykřikl: „Tuhle znám, to je Papoušek!“ To odstartovalo nevěřícné dotazy malých zvědavců, kteří se ptali jeden přes druhého, jak se která mašina jmenuje. Na(ne)štěstí jsem měl plné odstavné koleje a ze Zruče jsem křižoval osobní vlak s manipulákem, takže bylo stále o čem si povídat. Na otázku, jestli děti znají pohádku o Červené Karkulce, jsem tak mohl vítězoslavně před zvědavé pohledy vyrazit zpoza sloupu s manipulákem, kde (světe, div se!) vpředu byla opravdu Červená Karkulka. V tuto chvíli jsem si opět uvědomil smysl veškeré té práce a zařizování kolem. Teď budu muset akorát z domu přinést Iron na „ošmatlaná“ okna. Všechny mašinky a vagóny nám po celý den nepřipravily žádné překvapení a jezdily jak nejlépe uměly, proto jsme rádi, že je máme a můžeme se společně představit všem návštěvníkům našeho sklepního vláčkového království.
Technická aktualita
Během tohoto dne došlo k prvnímu „ostrému“ provozu traťového souhlasu. Tento nový prvek zabezpečovacího zařízení byl zapojen mezi stanicemi Praha-Podbaba a Mezipatro. Jeho vývoj, konstrukce, zapojení a odzkoušení proběhly v rekordním čase jednoho měsíce a přestože není závislý na vlakových cestách ani jízdě vlaku, usnadňuje komunikaci a slouží jako upamatovaní pomůcka pro oba výpravčí. Této vymoženosti jsme si užívali asi necelou hodinu provozu. Poté se projevila závada způsobená při předchozí manipulaci s tišťákem logických obvodů a došlo ke zkratu ovládacího prvku na kostru kolejiště. Celý obvod byl vyřazen z provozu a po zbytek dne jsme opět jezdili „na hubu“ jako dřív. Vzhledem ke zkušenostem nedošlo k žádným vážnějším pochybením v tomto úseku kolejiště, což se nedá říci o zbytku.