Po posledních dvou jezděních na dnech otevřených dveří, které byly s provozem vozidel současných, jsme se těšili na změnu a přesun zpět do historie. A tak se na kolejišti sešly lokomotivy a vozy, které si mnozí z nás v provozu ani nepamatují a setkat se s nimi mohou leda tak v muzeu nebo na nostalgických akcích. Než však opět začít vypisovat, která lokomotiva nám svojí krásou nebo výkony udělala radost, popřípadě kolik vozů měl nejdelší vlak, tak se radši zaměřím jen na pár jednotlivých kousků a na několik zmínek z provozu.
Když to vezmu z pohledu pozorného návštěvníka, který přijde chodbou k prosklené stěně kolejiště, a zahledí se do jeho prostor, tak hned před očima má hlavní stanici Praha-Podbaba. Na ní stojí několik souprav osobních vlaků na lokálku. Převážně jsou to motorové vozy, které zná ze současného provozu. Mezi nimi stojí i osobní vlak s parní lokomotivou, je to stále elegantní Šlechtična se zelenými vozy. Stanicí tou dobou projíždí také rychlík s Albatrosem. Na vzdálenějších nákladních kolejích stojí několik dlouhých nákladních vlaků. Některý z nich se určitě za chvíli vydá na jízdu do podzemí a uvidíme ho o patro níž. Když se tam podíváme, tak uvidíme Spodní nádraží. V něm stojí druhý rychlík se Zeleným Antonem. V jízdě přes zhlaví mu však brání vojenský transport s Němkou v čele, který opět volí nejlepší cestu přes zhlaví, tak aby se nakonec roztrhl a vykolejil. Ale co koukat dolů, když nahoře se zrovna něco děje.
Na lokálce je totiž stále rušno, vždyť se tam musí dohodnout několik výpravčích na jízdě vlaků po jednokolejné trati, což je při hustotě provozu docela zajímavý úkol. Tuto práci vůbec neulehčují některé nákladní vlaky, které jezdí pomaleji, a než někam dojedou, tak to chvíli trvá. Zato však jezdí spolehlivě a máme jistotu, že vždy dojedou. Mezi tyto spolehlivé stroje tento den patří oba Hektoři a Čtyřkolák. Nejhezčí výhled z chodby je na most v Ledečku. Po něm projíždí Ušatá s červenobílými osobními vozy. Kam už ale návštěvník vidí hůře, jsou stanice Zruč, Samechov a Kácov, kde skoro každý vlak křižuje a je vidět mnoho zajímavých setkání.
Rozhodně však stojí za to sledovat provoz, protože vlaky stále jezdí a je na co koukat. Občas se nám dokonce zadaří i nějaké to nedorozumění mezi lokomotivou, vozy, kolejemi a obsluhujícím personálem, běžně to končí nějakým vykolejením popřípadě o něco větší hromadou (více v rubrice Drážní inspekce). Co ale běžný návštěvník nevidí nebo neví, to jsou osudy a historie některých míst a hlavně lokomotiv. Vždyť některé jsou i 40 let staré a díky kvalitní údržbě jsou stále ve formě. Nebo naopak Zelený Anton je úplně nový model a odjížděl si tento den své první (kilo)metry. A to ho ještě čeká zmatnění nátěru a dodělání popisů. Co ví opravdu málokdo, protože se to těžko pozná, je postup výroby kotle této lokomotivy. Vznikla totiž ze dvou přeříznutých a zase slepených Mikád. Další lokomotivy vznikly přestavbou z jiných, kdy se použily jen podvozky lokomotiv. Další velkou/malou novinkou bylo také první veřejné představení jednoho silného stroje. A to Prasátka T211, jehož hrdým majitelem je Richard a které uveze dokonce 5 vagónů a to i do kopce.
Kromě lokomotiv, které svojí historii teprve začínají psát je zde i mnoho jiných, které si už naše uznání vysloužily a jsme rádi, že máme s jejich pomocí možnost zařídit na kolejišti dostatečně pestrý provoz. Doufáme, že je dostatečně pestrý a každý si zde najde tu svou mašinku, která se mu líbí. Stejně tak máme každý svou oblíbenou, na níž nedáme dopustit.
