Vánoční ježdění 29. a 30.12. 2008

I letos se konal vánoční dvouden otevřených dveří. Opět jsme vybírali jaké období provozu zvolíme. Když jsme ale dostali nabídku na zapůjčení trojdílné Regionovy, neváhali jsme ani chvilku a začali jsme shánět vozidla na provoz v barvách ČD. Nakonec stejně jezdilo vše možné, takže se ke slovu dostaly i parní lokomotivy.

Když už jsme měli v provozu Regionovu, tak to na provoz na lokálce chtělo i další barevné soupravy. V klasickém, přesto však výrazném, nátěru jezdila souprava Hydry s vlekem (852+053).V opačném směru  potkávala Elektronika a 5 různobarevných vlečných vozů (743+5×010) a v tomto provedení to vypadalo jak pojízdný cirkus. Ve znamení barevné výraznosti jezdila dokola i Veselá kráva (714+3×020) nebo Kvatro (842+021). Nechyběla samozřejmě ani sázavská klasika, Bardotka a modré patrovky. Aby se naše jediná „moderní“ jednotka necítila sama, zapůjčili jsme si od Rakouských drah (ÖBB) jedno Desiro.

Na hlavní trati se kromě dlouhých nákladních vlaků proháněly dokonce 4 vlaky osobní dopravy. Jeden osobní vlak s modrobílým Brejlovcem (753). Proti němu jezdil v barvách doznívajícího provozu ČSD Kyklop s rychlíkovými vozy v klasickém celovozovém zeleném nátěru. Vlajkovou lodí se stal 9ti vozový rychlík s Bardotkou (749). Ve vlaku byly od lokomotivy řazeny vozy 2. třídy, dále vůz pro přepravu invalidů na vozíku a se službou úschovy během přepravy, vůz první třídy a na konci soupravy byly zařazeny přímé lůžkové vozy. Zajímavým zpestřením bylo zařazení celkem tří vozů ŽSR v osobitém barevném provedení s třemi podélnými proužky kolem skříně vozu. Aby dnešní lidé věděli jak vypadá parní lokomotiva, byly pravidelně vypravovány dvě historické soupravy. Na hlavní trati v čele historického rychlíku jezdila Šlechtična (475) a na lokálce občas projela Posázavská linka.

Na nákladních vlacích se vystřídalo mnoho typů lokomotiv. Páteří provozu na hlavní trati byly Sergeje a jako výpomoc jim pomáhalo dvojče Kocourů. V jednu chvíli, z důvodu neschopnosti, musela dokonce zaskakovat i Němka (555). Tou dobou nás potěšila krátká návštěva dalších dvou nových (čerstvě koupených), soukromých Němek. Takže se na tuto Krátkou chvíli provoz přesunul o několik desítek let zpět a to dokonce i s přípřeží. Na lokálce byl provoz také zajímavý, ale kdo by se chtěl honit. Proto bylo dost času prohlédnout si všechny stroje při pobytech ve stanicích.

Taktový (taktický) provoz osobní dopravy

Po prvním dni večer došlo i k drobnému pokusu. Nemyslím tím zkoušky ještě nedostavěné Hydry, ale malý experiment s taktovým provozem osobních vlaků. Vzali jsme 6 osobních souprav. 3 na lokálku, 2 na hlavní trať a 1 na spojku ze Zruče do podzemí. Na lokálce byl taktový provoz s odjezdem z hlavního nádraží a z Ledečka každých 10 minut. Křižovalo se v Samechově a ve Zruči čekalo Desiro, které dělalo přípoj pro oba tyto vlaky spojkou do podzemí do Mezipatra (do Spodku už jsme to nestíhali). Také každou desátou minutu odjížděly z hlavního nádraží vlaky na hlavní trati do podzemí. Tímto způsobem jsme to pokoušeli udržet asi 40 minut a pak jsme se na to šli vyspat. Za zmínku stojí ještě jedna souprava jednoho osobáku na hlavní trati, kterou jsme pojmenovali Albánský expres. Složení bylo velice jednoduché. V čele se devadesátkou řítil Čmelák (T669) v původním továrním nátěru a táhl směs různých vozů. V našem případě BDs (v barvách vozů Beer, červená+modrá+bílá), AB v současném „polomáčeném“ zeleno-bílém nátěru a na konci vůz Btn 053. Bohužel nebo naštěstí nám žádná fotka nevyšla.

Druhý den jsme stejný systém aplikovali do běžného provozu a to i s nákladními vlaky. Proběhly ale některé podstatné změny. Takt na hlavní trati byl prodloužen na 20 minut a Čmelák se vrátil zpět na nákladní vlak. Na lokálce se točilo několik různých souprav, aby se nestalo, že by došly a nebylo by s čím vyjet. Celkem musím uznat, že až na pár zádrhelů na konci se nám dařilo takt dodržovat a ani nebyly problémy s provozem nákladních vlaků. Na lokálce byla vždy krátká chvíle, kdy mohly vyjet nákladní vlaky a projet mezi Kácovem a hlavním nádražím. Naštěstí jsme to skoro vždycky stihli a nemuseli jsme čarovat s křižováním. Časem jsme zjistili, že to ani tak není taktový grafikon, jako spíš taktický, protože úspěch záležel na domluvě, rychlosti a zručnosti výpravčích. Obdiv patří výpravčím na hlavním nádraží, v Mezipatře a ve Spodku, kteří se někdy pohybovali při organizaci dopravy na hranici duševního zdraví, hlavně při křižování 4 vlaků na hlavním nádraží. Samozřejmě i výpravčí ve Zruči a hlavně v Samechově zaslouží uznání za bravurní křižování s minimálními ztrátami času.

Ve výsledku jsme si užili zajímavý provoz, který se od jiných dnů lišil svazujícími pravidly, která nás nutila jezdit úplně jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Toto desetiminutové pravidlo nám neumožňovalo provádět mnoho šíleností, které jinak děláme, protože na ně prostě nebyl čas. Například za celý den se po lokálce prohnal jen jeden odklon z hlavní trati a neobjevila se žádná souprava typu vlak s kolejovým jeřábem, rekreační rychlík nebo PivEx (Pivní Expres). Proto jsem sám zvědavý, jestli se příště do podobné záležitosti opět pustíme. Ale nechte se překvapit, třeba příště vymyslíme něco úplně jiného a tento model organizovaní dopravy upadne do zapomnění.