Protože to za nás nikdo jiný neudělá, musíme si svoje úspěchy za tento školní rok 2007/08 zhodnotit a pochválit sami. Vezmeme-li to popořadě, tak se dají rozdělit obory naší činnosti na dva základní směry.
Prvním je náš modelářský kroužek určený pro „děti“. Náplní kroužku je naučit je něčemu novému v širokém oboru železničního modelářství. Společně s tím získávají členové kroužku i základní znalosti z oboru železnice a dopravy vůbec. Nejsme však škola a ke každému přistupujeme individuálně podle jeho znalostí, zkušeností a zájmů. Během tohoto školního roku navštěvovalo náš kroužek asi 25 dětí a musím pochválit několik z nich za jejich počiny a výtvory.
Z nejmladších modelářů můžeme zmínit za pondělní kroužek Adama Ritschela, který postavil několik pěkných modelů budov. Středeční lepící kolektiv reprezentují Matěj Toler, Lukáš Baštýř a Míra Čadský, kteří patří k nejlepším pro svoji výdrž a trpělivost. Míra je také velice schopným a spolehlivým výpravčím při provozu na modelu. Další, léty vyzkoušenou, pracovní skupinu tvoří dvojice Havlíček-Veselý. Ti svoje zkušenosti uplatňují při „vylepšování“ malého HO modelu, nad kterým jsme proto už dávno zlomili hůl. Mezi členy, kteří si u nás významně rozšiřuje svoje obzory, patří také Tomáš Kopecký. Jakmile se něco rozbije, ochotně nabízí pomoc a u každého mechanického a elektrického zařízení, ihned zkoumá jeho funkci a význam. V pondělním kroužku tvoří skupinu starších a zkušených modelářů Richard Čech a Ondřej Gubert. O Richardových úspěších se můžete více dočíst na jeho stránkách. Ondra se více věnuje měřítku TT, kde si dokáže profesionálně vyhrát s detaily. Samostatná pracovní skupina starších ze středečního kroužku poslední týdny pracuje na rekonstrukci nástupišť v Ledečku. Pod vedením Lukáše Beneše ji tvoří Lukáš Jíra, Cyril Sedláček a Viktor Komar. Samostatná je proto, že kluci jsou šikovní a dokáží pracovat bez našeho neustálého dozoru. Na nás už je jen přijít, zkritizovat a vydat nové pokyny. Mimo jiné se oba Lukášové věnují výrobě vlastního modelu motorového vozu (každý svého). Naprosto odlišnými problémy zaměstnáváme Jirku Hájka, který, narozdíl od jiných, umí držet pájku v ruce a jsou mu svěřovány práce při drátování logiky k návěstidlům. Pokud se naučí dodržovat určité postupy a standardy práce, je velice slibným adeptem na členství v našem profesionálním týmu budovatelů elektrické části kolejiště. Samozřejmě nesmíme zapomenout na Michala Maruše, který k nám chodí už dlouhá léta. Jemu můžeme poděkovat za zapůjčování různých vozidel při provozu na kolejišti a poblahopřát mu k jeho fotce v Obzoru (týdeník OSŽ). Poslední skupinu „vyznamenaných“ tvoří známe firmy a raubíři, kteří, nám vedoucím, pijí krev. Tyto naše mladé členy nebudu jmenovat, protože bych se upsal a protože si to nezaslouží.
Ještě než přistoupím k hodnocení druhého oboru naší práce, musím připomenout, že mezi naše úspěchy patří účast na několika akcích, kam jsme vyrazili s mobilním kolejištěm TT. V tomto školním roce to byly výstavy Model-Hobby (zde bylo i kolejiště N), For Kids a akce DDM Praha na Bílé Hoře, v ZOO a na Dni Dětí. Při organizaci těchto akcí pomáhali tito lidé: Míra Čadský, Ondřej Gubert, Viktor Komar, Michal Maruš a Jirka Šmíd. Všechny tyto akce za železniční modeláře zařizoval Vašek Macek.
Teď jsem psal o kroužku a našich svěřencích, ale je potřeba zmínit i druhou významnou část naší práce. Kolejiště tvoří hlavní náplň naší práce mimo dobu kroužku a někdy i mimo dny, kdy se kroužek koná. Občas se sejdeme dokonce v sobotu, vyndáme si nářadí a jdeme něco vymýšlet a montovat. Nevím, jestli si i s pomocí ostatních vzpomenu na všechny věci, které jsme na kolejišti za poslední rok udělali. Mezi významné pokroky, které návštěvník uvidí hned zpočátku, patří určitě práce na trolejovém vedení. K dnešnímu dni visí nad hlavním už 5 převěsů. Hned vedle se dolují díry na návěstidla, od kterých už vedou metry drátů do logiky ovládání stanice, která průběžně nabobtnává. Žádné stožáry návěstidel sice ještě nestojí, ale většina jich je již připravena k finálnímu smontování. Jediné, co tomu brání, je stále nevyřešený problém s instalací malých diod (typ SMD), které se velice obtížně pájí. Mnoho hodin jsme strávili také vrtáním se v elektronice depa bohužel bez velkých výsledků pro diváky, ale přece jen s úspěchy. Když zůstaneme ještě na hlavní trati, tak na stanici Spodek přibyly další dvě sjízdné koleje a v současném stavu disponuje 6 sjízdnými kolejemi, kde jedna je určena pro výjezd ze smyčky. S výhybkami je to horší, protože velice trpí při pracích pod depem, kdy je občas převalchujem. Ale aby to nebylo výpravčím líto, prošla celá stanice rekonstrukcí osvětlení. Se zavedením pravidelného provozu v Tobogánu došlo i na rekonstrukci a dostavbu mantinelů zabraňujících pádu na zem v celé délce trati (samostatná práce skupiny Cyril). V krajině kolejiště došlo během roku jen ke kosmetickým úpravám, kdy se obnovovaly posypy a přibylo pár postaviček a detailů. Na jediné velké změně se pracuje v Ledečku. Je to již výše zmíněná rekonstrukce a dostavba nástupišť. Zato v elektronice pod kolejemi se děly věci. V prostoru pod Soběšínem a Samechovem jsme vyrobili „sáně“ s konektory pro trakční desky (individuální napájení úseků a dohled nad kolejovými obvody). Při té příležitosti došlo k přeložce napájecích drátů Soběšína na samostatnou svorkovnici. V Samechově se obdobná přeložka právě realizuje. Velká spoustu času a energie se věnuje průběžné údržbě všech částí kolejiště.
Trochu mimo model jdou dvě významné věci, které se nám podařily. Z rozkazu shůry jsme provedli elektronickou a fotografickou inventarizaci vozového parku a jako zajímavost vám můžeme sdělit pár čísel. K dnešnímu dni má kroužek ve stavu přibližně 60 lokomotiv, 150 osobních a 250 nákladních vozů. Druhým, velmi významným, počinem v historii kolejiště bylo založení těchto webových stránek, které máme ve vlastní správě.
Abychom se jen nechválili, připíšu i pár restů a problémů, kterým jsme se nevěnovali dostatečně nebo vůbec a stále čekají až se do nich pustíme. Dlouhodobým problémem je stav elektroniky v depu, kde se potýkáme s problémy a práce na zapojování, které trvají už asi 3 roky. Druhým nedodělkem, který na nás stále čeká, je nový panel a ovládání výhybek ve stanici Mezipatro. Zde nám došel už více než před rokem určitý druh součástek (objímky na diody) a na trhu nejsou k sehnání. Požádali jsme sice o grant na dotaci jejich výroby, ale byl zamítnut, takže musíme vymyslet další postup.
Zdá se, že jsme toho za ten rok moc neudělali, přesto jsme se vůbec nezastavili. Ale toho cínu, (kilo)metrů drátů, ploch tišťáků, šroubů, ohnutých kusů železa, hodin práce, ale hlavně hodin diskuzí, papírování, dokumentování a neustálého kontrolování… Tohle vše se ve výsledku projeví třeba jen popojetím lokomotivy v depu o 20cm nebo přehozením výhybky. Pokud si někdo stále myslí, že jsme flákači, tak se může kdykoliv přijít podívat. A pokud si někdo myslí, že jsme blázni, tak má naprostou pravdu, protože kdo jiný než blázen zapálený pro věc dokáže trávit 6 odpolední v týdnu prolézáním kolejiště s pájkou v ruce, taháním drátů odněkud někam a nakonec se radovat z toho, že mu to dokonce funguje už na druhý pokus. Tento rok byl v celku úspěšný a musíme se pochválit, že jsme ho přežili ve zdraví (i duševním). Za sebe bych rád poděkoval všem, kteří se podílejí na stavbě a údržbě kolejiště a to i nad rámec svých povinností. Teď si dáme letní pauzu a v září se do toho opět opřeme. A slibujeme, že se budou dít opravdu zajímavé věci. Nechte se překvapit a přijďte se někdy podívat, třeba na vás mrkne i semafor.
Na závěr dáváme několik "pracovních" fotek, které se nám podařilo za tento rok ulovit.
takhle dobrej clanek tu uz dlouho nebyl a po precteni sem tam nejak ziskal novej zapal do prace na navestidlech…:-)