A už je to tu zas. Poslední sobota v měsíci. Devátá hodina ranní znamená pro kolejiště začátek perného dne, kdy ho nikdo nebude šetřit a bude muset podat perfektní výkon. Snad se dneska nic neporouchá, když předchozí dni pracovali všichni na opravách závad, úklidu a přípravě všech zařízení. Ani mašinky v krabicích a skříních nejsou zrovna v klidu. Vždy těm nejhezčím a nejvýkonnějším se odvděčíme tím, že se dnes 6 hodin skoro nezastaví.
První příchozí začnou rychle čistit kolejiště a uklízí věci v uličce, aby nepřekážely obsluze ve výkonu služby. Pak přijde řada na výběr lokomotiv a vozů. Tahle jezdí dobře s těmito vagóny. Tenhle osobák bude jezdit s tímhle v páru a tenhle dlouhý nákladní vlak musí jezdit jenom tímhle směrem, protože je moc těžký, aby vyjel z Mezipatra. První protesty ze strany vozového parku na sebe nedají dlouho čekat. Vyndal jsem třeba naši oblíbenou Bardotku, posadil ji na koleje a zkusil rozjet. Chvilku jela a najednou něco zarachtalo a zastavila se. Vyděsil jsem se, že jsme bez nejlepší a nejvýkonnější mašiny pro náš nový nákladní vlak, to by byla katastrofa. Stačilo však srovnat vypadlé sběrače na nápravách a celý den jezdila bez problémů. Za chvíli jsme vyndali našeho Brejlovce a když zjistil, že bude muset tahat dlouhý nákladní vlak mrazících vozů, tak mu strachy upadl jeho pěkný pruhovaný pluh. Naštěstí se nám ho povedlo uklidnit a pluh mu srovnat zpět.
Po příchodu prvních návštěvníků jsme obsadili stanice výpravčími a rozjeli první vlaky. Hned první kolo nám Tranzistor 743 vysvětlil, že 5 Balmů z Mezipatra do Ledečka tahat nebude a od té doby jezdil už jen se 4 vozy. Ve stanici Mezipatro, standardně oplývající nehodami, na sebe první "zářez" nenechal dlouho čekat a hned při prvním kole jsme museli budit lůžkový vůz vypadlý ve výhybkách. Když jsme zjistili, že to nebylo zaspání, ale dlouhodobý problém, musel lůžkáč z vlaku pryč a byl podroben zkoumání největšími odborníky na problémy spících vozů. Potom, co jsme mu srovnali rozchod náprav, už toho nechal.
Naše "vlajková loď", dlouhý náklad míchaný z různých druhů vozů, nám dal jasně najevo, že takovéto fóry v podobě 25ti vozového vlaku si můžeme nechat od cesty. Nejvíce si stěžovaly vozy hned za mašinou, které měly tak napnutá spřáhla, až to nebylo hezké. Tím správným směrem s menšími stoupáními jezdil bez problémů, ale my, nevěřící Tomášové, jsme museli zkusit přijet na hlavní nádraží od Mezipatra (největším stoupáním na kolejišti). Bardotka by to sama nevyjela, tak dostala na postrk Pielsticka. To ještě šlo, ale když dostala místo postrku přípřež, byl to takový nápor na spřáhla, že to první vagóny po výjezdu na hlavní vzdaly (viz foto). Naopak pěkný vojenský transport, který neměl důvod dělat problémy, si z nás dělal šprťouchlata a trousil vojenskou techniku po kolejišti. Když měl opravdu dobrou náladu, tak se nám ve smyčce ve spodním nádraží alespoň na třech místech rozpojil a sem tam někde vykolejil.
Ale abychom nehanili jen vozidla a kolejiště, musíme uznat, že někteří výpravčí si o problémy přímo koledovali a o nehody jejich činěním způsobené nebyla nouze. Nedodržovaly se základní dopravní předpisy a to vůbec nehodnotím hovorovou kázeň během služebních hovorů. Dokonce jsme zde byli dva zkušení znalci, kteří mají platné zkoušky ze železničních předpisů na funkci signalista, ale i my jsme jezdili, že by nás za to doopravdy museli zavřít. Jen za sebe mohu říci, že během mé služby na hlavním nádraží jsem dvakrát neubrzdil při posunu do šturcu a minimálně dvakrát vjel nechtěně na obsazenou kolej, ale povedly se mi i další věci, které z našeho pohledu ani nestojí za zmínku. Navíc podle očitých svědectví jsem nebyl jediný, komu se tento den zadařilo. Spíš by se tedy mělo říci: Každý měl svoji slabší chvilku.
Ke cti nás obsluhujících, kolejiště i vozidel musím podotknout, že jsme nic nezničili a všichni jsme přežili ve zdraví a v celku. A dokonce můžu snad i za kolejiště říci, že po takovémto perném dni, si rádo v potemnělé sklepní místnosti oddychlo, že se z toho do pondělí může vyspat. Netušilo však co ho čeká, to ani my ne. A že se v pondělí děly věci, ale o tom zase někdy jindy.
Více o vozidlech a provozu v tento den otevřených dveří se dočtete v oficální reportáži.