Ani jaro, které podporováno slunečními paprsky udělalo nádherný den, nás neodradilo od záměru vyčistit kolejiště, nasadit mašinky a s většími či menšími úspěchy v pravidelnosti je prohánět po kolejišti.
Tentokrát jsme vsadili na jistotu a zařídili si provoz v duchu pozdního období ČSD. Tento den se nám na kolejišti opět objevila široká škála motorových vozů na osobních a spěšných vlacích. Samozřejmě nesměl chybět rychlík na hlavní trati, a tak jsme pro jistotu nasadili rovnou dva. Modro-žlutý Kyklop T499.0 statečně vybíral oblouky v tobogánu v čele 11vozového rychlíku a znovu dokázal, že mu právem patří titul nejvýkonnější a nejrychlejší lokomotivy u ČSD. Ke druhému, kratšímu rychlíku složenému ze starších vozů jsme zapřáhli Šlechtičnu (475). Zpočátku i ona dokazovala, že nepatří do starého železa. Po čase přišla první závada, kdy ztratila čep v rozvodu, který jsme urychleně nahradili. Když ho ale ztratila podruhé a ještě k tomu nám spadla bandáž z nápravy, museli jsme ji odstavit a zbytek dne zůstala v depu.
Naštěstí to byly jediné vážné problémy s vozovým parkem. Pak už nám dělalo vrásky jen Spodní nádraží, které sice dostalo nové osvětlení, ale jako na truc nám začalo náhodně zkratovat v kolejišti stanice. Problém jsme našli někde ve třetí koleji, kterou jsme nakonec museli definitivně vyloučit, ale předtím několikrát stál provoz v tobogánu, jednou dokonce skoro hodinu.
Všichni zaměstnanci provozu se však snažili, aby se provoz v žádném případě nezastavil. A tak stále jezdily vlaky. Hlavně ty nákladní, protože jedno námi oblíbené moudro praví: "Osobní doprava nás neživí!" Na lokálce se proto nezastavily ani manipulační a ani průběžné nákladní vlaky. Proto měla Němka a Brejlovec s prázdnými i plnými vagóny uhlí stále co dělat, na rozdíl od Sergeje se sypáky (Wap), který čekal na hlavním nádraží, až bude Spodní nádraží opět přijímat vlaky. Stejně tak stála občas i Bardotka s mrazírenskými vozy, které byly naštěstí prázdné. Mezi dlouhé nákladní vlaky na hlavní trati patřil taky vojenský transport.
A konečné zhodnocení? Musíme se pochválit za to, že jsme nic nezničili. Co se týče plynulosti provozu, zas tak hrdí být nemůžeme. Ale co, jsme taky dráha, i když malá. Když to jezdí, je to dobrý. No a když ne, co naděláme. Snažíme se jezdit jak nejlíp umíme. Senzacechtivé čtenáře Blesku musíme zklamat. Během celého dne nedošlo k žádné vážné nehodě. Přesto však byla "porodní bába" v pohotovosti a měla občas i docela napilno, protože těch malých nehod, jako je vykolejení a pod., bylo jako obvykle požehnaně.
Zkouška pantografu 460 019-3 + 460 020-1
V závěru dne otevřených dveří se na kolejišti objevily dvě nezvyklé soupravy. První byla jednotka 471 008-3, která si zde odbývala už svoji druhou premiéru, tentokrát ale v dokončeném nátěru se všemi popisky. Zkusili jsme ji projet, zjistili jsme, kde jsou špatná místa s profilem a kde je potřeba co upravit na pojezdu řídícího vozu.
Během tohoto zkoumání si zkoušel druhý panťák první nesmělé metry na hlavní stanici, samozřejmě za velkého zájmu přihlížejících. Za chvilinku se ale už rozjel do tunelu do Mezipatra a všichni hlídali, aby někde pantografy nezavadil o nějaký nezbedný drát v profilu. Po velmi svižném sjezdu do Spodku jsme museli ocenit výborné jízdní vlastnosti. V obloucích a ve výhybkách držel jak přibitý, vůbec se neklepal a ani nevydával žádné podivné zvuky, jako jiné soupravy. Další část zkoušky spočívala ve výjezdu zpět na hlavní nádraží. Obavy, že nevyjede, nebyly žádné, ale přesto jsme netušili co můžeme čekat. Rozjezd do rovinky za stanicí byl svižný a během chvilky byl regulátor na maximu, pak už jsme jen koukali jak bez sebemenšího zaváhání vybíral oblouky a zdolával stoupání. A než jsme se rozkoukali, vjížděl už na hlavní nádraží. Nakonec byly jízdy krajinou po lokálce a fotografická zastavení. Na závěr musíme říci, že jediné, co nám zatím chybí, jsou troleje na hlavní trati, které by nám umožnily provoz takovýchto vozidel po kolejišti.