Logo
rosna
pozadi_trat.gif, 6 kB

Podzim 2016

Během podzimu jsme ježdění na kolejišti pro veřejnost zvládli uspořádat čtyřikrát. Pokud jste se nemohli zúčastnit a posoudit pokroky v našem budování sami, nabízíme souhrnnou fotoreportáž. Zároveň popíšeme, jak se nám daří dodržovat jízdní řád, který v několika variantách postupně vylepšujeme.

V prosinci byl celý den v provozu jízdní řád pro moderní epochu, tedy České dráhy a ČD Cargo, který má ambice stát se stabilním provozním konceptem. V plánu je vytvořit na jaro také verzi pro dřívější dobu, která vystihne specifika provozu pozdějších ČSD. Oba tyto provozní koncepty pracují s principy taktového grafikonu, který se však, pro větší pestrost provozu, odlišuje od učebnicových definic. Každých 20 minut vyráží na okruh lokálky osobní vlaky v obou směrech. Tyto vlaky z lokálky zajišťují na podbabském nádraží přípoje osobních vlaků a rychlíků vedených po hlavní trati. Není-li výpravčí podbabské stanice příliš zaměstnán organizací provozu, zvládá takové situace návštěvníkům patřičně okomentovat, včetně barvitého vyprávění o tom, proč se čeká na opožděný přípoj. Jakmile zpožděný vlak přijede, mohou diváci povzbuzovat fiktivní cestující v jejich sprintu po nástupišti. V čase mezi vlaky osobní dopravy jezdí vlaky nákladní a nastává prostor pro posun ve stanicích. Provoz na kolejišti se tak nezastaví.

Kdo nesleduje štěbetání obsluhy při organizování provozu nebo vozidla, která se po kolejišti pohybují, může sledovat krajinu. Pravidelným návštěvníkům se v průběhu času krajina našeho kolejiště doslova mění před očima. Především v Samechově a jeho okolí postupně přibývají stromy a skály nabývají svých budoucích tvarů. Kdo nedohlédl do Samechova, mohl si všimnout, že nástupiště podbabského nádraží dostala nový povrch, protože ten předchozí byl po více jak dvaceti letech provozu značně sešlý.

Ve Zruči nad Sázavou se ale přihodilo velké neštěstí. Na zdi namalovanému zručskému kostelu se nejprve zhroutila věž a nyní jeho původní místo na stěně místnosti zakrývá kus kartonu. Kostel jsme společně s přilehlou vesnicí museli vyluxovat, jelikož zatékající voda nám poničila omítku pod okny. V současné době proto připravujeme sanaci celé zdi a v příštích měsících chceme toto neštěstí proměnit v příležitost, jak naše kolejiště posunout zase o kus dál. Nejen v hlavě se nám již rýsují plány na to, jak celý prostor stávající stanice Zruč včetně okolní krajiny proměnit. Rozestavěná výpravní budova stanice Hvězdonice dává tušit, do jaké části Posázaví se vydáme.

Co se nám během podzimu podařilo vytvořit nového? Ve stanici Ledečko, která je návštěvníkům dobře na očích, fungují mechanická návěstidla závislá na poloze výměn a udělení traťového souhlasu výpravčím ze sousední stanice. Celkem mají být mechanická návěstidla ve třech stanicích na našem kolejišti, na zbylé dvě – Kácov a Samechov – se chceme zaměřit co nejdříve.

Z činností které nejsou vidět musíme zmínit pokroky s digitálním provozem, tj. s řízením lokomotiv bezdrátově a nezávisle na jejich poloze. Neplánujeme ale zrušit ovládání stanic výpravčími, spíše rozšířit možnosti kolejiště. Dosud jsme totiž neměli jak ukázat spolupráci a interakci výpravčího se strojvedoucím. Podle potřeby i pro zpestření budeme při činnosti modelářského kroužku používat analogové i digitální ovládání.

S digitálním ovládáním se nabízí ještě jedno další uspořádání provozu – pokud výpravčí v uličce kolejiště uvolní místo strojvedoucím, můžeme v neobsazených stanicích začít řídit dopravu podle předpisu D3 – jako na skutečných tratích se zjednodušeným způsobem organizování provozu. Nasazeno je pak sice mnohem méně vlaků, ale o to více zbývá prostoru pro manipulace s vozy ve stanicích, které díky nezávislému řízení lokomotiv probíhají mnohem efektivněji.

Podzim je dávno za námi – zanedlouho přineseme reportáž z prosincového ježdění, které pro vás zaznamenal výpravčí žst. Ledečko. Budeme se těšit na viděnou.

Zanechte komentář