Logo
rosna
pozadi_trat.gif, 6 kB

Den otevřených dveří 17. 12. 2016

Unifikum najbrtum

Častější náštěvníci našich dnů otevřených dveří si už jistě všimli, že každé naše ježdění je věnováno jiné epoše, než byla ježdění předešlá. Na náš poslední den otevřených dveří v roce 2016 přišla řada na epochu aktuální, tedy V. až VI. epochu, ve které je možno vidět i jiné dopravce, nežli jen České dráhy, ale třeba i ČD Cargo nebo OKD Doprava, kteří se specializují na přepravy nákladu. I přesto, že se nám nátěry a označení mašinek epochou od minula změnily, stále bylo na co se koukat a provoz byl stejně rozmanitý, jako kdykoliv jindy.

Jako je tomu zvykem při každém ježdění, i tentokrát dostal každý výpravčí svůj jízdní řád, podle kterého se musel řídit. Jízdní řád nebyl jen tak pro legraci, protože na naší lokálce Podbaba – Samechov – Ledečko byl veden pár manipulačních vlaků, jejichž soupravy byly opravdu různorodé a často se jejich složení měnilo. V každé stanici se našly nějaké vozy, které měli jasně dané postupy vykládky a nakládky, takže nebylo možné, aby si každý dělal co chtěl! Toto celé bylo proloženo ještě jedním párem průběžných nákladů, které sice nikde nezastavovaly, ale o to důležitější byly. Každý výpravčí si musel pro tyto vlaky připravit volnou cestu, aby vlak nikde nemusel zbytečně zastavovat.

Článek bude dál pokračovat jako vyprávění jednoho výpravčího z Ledečka, který právě onoho 17. prosince měl službu jako každou jinou.

Ještě prohodit cisterny, dojet na hlavní a máme padla.Osobní vlaky na lokálku už čekají jako přípoje pro dlouhý rychlík, který právě přijíždí.

Odbila nám desátá hodina dopolední a provoz mohl začít. Všichni výpravčí se už usadili ve svých stanicích, v rámci možností si udělali v úzkých uličkách kolejiště pohodlí a čekali, až ze sousední stanice nabídnou nějaký vlak. Také já v Ledečku jsem podepsal nástup do služby a začal se věnovat provozu. Ono to není jen tak, když si chceme vlak nabídnout. Musíme říct jeho číslo, pravidelný odjezd a je-li potřeba, stručné informace, které nám pomůžou při dalším postupu. Nejdřív si ujasním, který vlak odjede z mé stanice jako první, protože hlavně v koncových stanicích často stojí víc vlaků a jejich soupravy se nedají jen tak zaměňovat. Máme 10:02 a první osobní vlak se chystá k odjezdu. Předtím jsem už ale musel stihnout tento vlak nabídnout do Kácova: "Přijmete osobní vlak 9118 s pravidelným odjezdem z Ledečka v 10:02?" Z Kácova jsem dostal odpověď : "Ano, přijímám". V tu chvíli už stačí jen správně postavit vlakovou cestu, což znamená mít dobře "naházené" výhybky, mít zavřený závěr výměn a pak jen "postavit" mechanické návěstidlo do polohy "Volno" a vlak může vyjet! Jakmile vlak opustí stanici, návěstidlo zase zpátky do polohy "Stůj" a pak už jen stačí počkat, až nám dá výpravčí z Kácova odhlášku. Díky tomu vím, že vlak dojel do Kácova celý a na trati není žádný utržený vagon. Tím končí práce, kterou musíte s každým vypravením vlaku dělat. Po cestě osobák zastaví v zastávce Soběšín, stanici Kácov, zastávce Chřenovice – Podhradí, stanici Samechov a ve Zruči nad Sázavou, zastávku Rataje nad Sázavou projede a svou jízdu ukončí stanici Praha – Podbaba. Náš vlak sice bude dál pokračovat po hlavní trati do Spodku, ale všechny ostatní osobáky v Podbabě končí a prohazují se mašinky.

Setkání dvanácti válců.

Jak už jsem zmiňoval, tentokrát byly přidané i manipulační vlaky, které ve výsledku dokázaly naplnit kapacitu trati až po okraj. To znamenalo, že jakákoli mimořádná událost by znamenala velký problém: Stačí jeden vlak, který vyjede pozdě a už nám celá návaznost spojů na trati nesedí a jsou z toho zbytečná zpoždení i pro ostatní vlaky. No a to by bylo, aby něco nebylo… Necelou hodinku nám to krásně jezdí, já si pochvaluji, jak mi ve stanici vychází přestupy, jak ten přípoj Ledečko – Mezipatro krásně jezdí. Dokonce i ten manipulák přijel včas a v klidu posunuje s vozy loženými dřevem. Najedou se ale výpravčí z Kácova transformuje na "modelářskou traťovku" a žádá si do stanice páječku. Začínám tušit, že to tak pohodová víkendová směna nebude. A opravdu, po chvíli, kdy mu všichni říkají, že to má rozbitý, přichází výpravčí s nepříjemnou zprávou. "Hele, je to rozbitý, dej sem štípačky". V této chvíli je mi jasné, že Kácovem nějakou dobu neprojede ani vláček. Zavádíme náhradní autobusovou dopravu a provoz na lokálce na chvíli utichá.

Do Samechova volno!

V této situaci asi bude nejlepší se přesunout na zatím nezmíněnou hlavní trať. Ti, kteří si prostudovali náš web nebo si prohlédli plánek našeho kolejiště, jistě ví, že naše kolejiště není tvořeno jen tratí lokální, tou, kterou jel náš osobák 9118, ale i tratí hlavní. To je ta, která spojuje stanici v Praze – Podbabě se skrytou stanicí, které říkáme Spodek. Odtud se můžeme dostat na Podbabu dvěma trasami. Buď tou, která vede přímo a nebo přes další podpovrchovou stanici – Mezipatro. Spodek je naše velká skrytá stanice, která se nachází přesně pod Prahou – Podbabou a slouží k odstavování a sestavování dlouhých rychlíků a těžkých nákladních vlaků, které by se už na lokálku nevešly. Před očima diváků tak projíždí dlouhé soupravy, aby měly na co koukat. Jízdní řád mezi stanicemi Podbaba – Mezipatro – Spodek – Podbaba byl podstatně jednodušší než na lokálce a bylo přidáno více vlaků bez jízdního řádu, které doplňovaly už předem určený provoz. No a to víte, že se nám to hodilo. Protože ve stanicích před a za Kácovem nám vlaky kvůli závadě v Kácově stály, hned nám pomohl výpravčí ze Spodku. Na povel dispečera provozu, který má za úkol přesně takové problémy rychle a efektivně řešit, vysílal na trať osobáky a nákladní vlaky bez jízdního řádu podstatně častěji, aby bylo stále na co koukat. Cesta ze Spodku na Podbabu ale není tak jednoduchá, jak se někomu může zdát. Mezi Podbabou s Spodkem je dlouhý traťový úsek, kterému říkáme tobogán a jeho trať se vine pod celým kolejištěm, přičemž nastoupá / naklesá dvě patra, aby se dostal na Podbabu nebo do Spodku. Druhá trasa vede ze Spodku na povrch přes Mezipatro, další podpovrchovou stanici. Obě trasy uzavírají okruh Spodek – Podbaba – Mezipatro – Spodek. Soupravy tak mohou jezdit stále dokola a my nemusíme nezasahovat do jejich řazení. Tentokrát jste na této trati mohli vidět jak vlaky EuroCity se spacími vozy, tak i rychlíky a dlouhé náklady s uhlím a dvojičkou brejlovců dopravce OKD.

Soukromníci v přesile.

My se ale přesuneme zpět na lokálku. Protože výpravčí v Kácově byl šikovný a dokázal si se závadou poradit, mohli jsme náhradní autobusovou dopravu zrušit a opět na trať vyjet s vlaky, které však měly značné zpoždění. To se nám však díky dobré domluvě všech výpravčích a pokynům od dispečera podařilo celkem rychle stáhnout. I mě překvapilo, že poté, co jsem otočil lokomotivu na zpožděném osobáku z Kácova, stále měl minutu před pravidelným odjezdem. Díky pauzám pro vlaky v koncových stanicích, které stanovoval grafikon, se zpoždění těchto vlaků eliminovala a vlaky se na zpáteční cestu vydávaly včas. To už se nám ale blížilo poledne, doba oběda. Všichni výpravčí tak zastavili posun manipulačních vlaků ve svých stanicích, postavili vlakovou cestu na průjezd a měli hodinku na to, aby se posilnili na další dvě hodiny ježdění a oddechli si od náročných povinností výpravčího. O polední pauze je tak sice provoz na našem kolejišti o něco chudší, ale výpravčí ve službě nemůže být hladový…

Prověrka funkčnosti mechanického návěstidla v Ledečku.

Já už jsem se posilnil, počkal jsem na ostatní a mohlo se znovu začít jezdit. Odpoledne jsem se těšil na to, jak bude fungovat předávka vozů mezi manipulačními vlaky v Kácově. Nejen kvůli dopolední mimořádné události dispečer rozhodl, že na trať vyjede pouze jeden manipulák, a tak k slibovanému předávání vozů nakonec nedošlo. Odpoledne již bylo také vozů, které měl manipulák odvézt, méně a tak jeden na takovou práci stačil. Po třinácté hodině ke mě slibovaný vlak dojel a mohl jsem tak svojí stanici jak se patří obsloužit. Na své "manipulačce" jsem už měl naložené všechny vozy, které se měly právě tímto manipulákem odvézt. Víte jak probíhá ve stanici posun? To není jen tak a má to svá pravidla. Ti, kteří se zajímají o železniční předpisy, určitě ví, že z trati vlak na manipulační kolej nikdy přijet nesmí. Takže nejdříve musí vlak zastavit na jedné z dopravních kolejí a teprve pak se můžeme pustit do samotného posunování s vozy. Rozkaz zněl jasně. Mám vyměnit naložené vozy za prázdné, aby se dalo znovu nakládat. Chvilku jsem si tak zahrál kromě výpravčího a strojvůdce i na posunovače. Odpojil jsem si od lokomotivy vozy, které příjdou přistavit na manipulačku. Vyjedu s posunem za poslední výměnu, počkám, až výhybkář nahází výhybky na manipulačku, najedu si na ložené vozy a ty pak vrátím do soupravy. Pak jen stačí soupravu manipuláku svěsit, na poslední vůz pověsit koncovky a počkat na správný čas odjezdu. Pokud není přikázáno jinak, vlak může jet dále do Mezipatra. Tam jenom projede, aby se dostal do své cílové stanice – Podbaby. Odtud vozy poputují do něktého z průběžných vlaků dál do své cílové stanice. Po zbytek dne jsem opět přijímal a nabízel osobní vlaky a obstarával "obracení" lokomotiv na osobních vlacích, které u mě končily. Příjemným zpestřením před koncem mé víkendové šichty byl i průjezd odklonového vlaku se obilím.

Do kopce a ještě výš!.

No a co dodat na konec? Asi to, že i když se budete snažit sebevíc o co nejlepší zpestření provozu, vždy do toho může zasáhnout něco nepředvídatelného. Třeba jako je zkrat pod výhybkou v Kácově. My se však i příště budeme zaručeně snažit, aby se nic podobného znovu nestalo a už se moc těšíme, až nás Vy, naši milí náštěvníci, znovu navštívíte a podíváte se na opět trochu jiný provoz v barvách Československých drah. Nashledanou na Dnu otevřených dveří v sobotu 28.ledna!

Jeden komentář k příspěvku “Den otevřených dveří 17. 12. 2016”

  1. , Železnice Podbaba » Archiv » Podzim 2016 říká:

    […] Den otevřených dveří 17. 12. 2016 […]

Zanechte komentář