Logo
rosna
pozadi_trat.gif, 6 kB

Modely ČSD 422 firmy Brawa

Kdybyste se nacházeli v Rakousku-Uhersku v roce 1900 a začínali provozovat vlastní místní trať, pravděpodobně byste si na ni chtěli pořídit jednu ze spolehlivých malých lokomotiv konstruktéra Karla Gölsdorfa. Ta menší, trojspřežní, se později u Československých drah označovala jako řada 310. Na sklonově náročnější trať by se ale více hodila větší čtyřspřežní, o které dnes bude řeč – řada 178, později ČSD 422. Celkem se jich v různých lokomotivkách vyrobilo 227 kusů a některé z nich přišly na svět v Praze-Libni.

Od roku 2012 je k dostání moderní model této lokomotivy od firmy Brawa v mnoha variantách, většinou s označním zahraničních železničních správ. V těchto dnech se prodává už druhá československá varianta, proto nabízíme srovnání obou modelů na fotografiích.

Model s baňatým komínem a ozdobnými linkami je nově uvedený, vzhledem přibližuje období první Československé republiky. Starší model s rovným komínem má reprezentovat poválečný vzhled, kdy tyto stroje sloužily už hlavně na posunu. K oběma modelům jsou dodávané drobné detaily k dolepení, které zde ale nejsou osazeny.

Starší model už na klubovém kolejišti během čtyř let bez problémů najezdil přibližně deset kilometrů po kolejivu Pilz i Peco. Pojezd je spolehlivý, tažná síla dostačuje. Skutečné lokomotivy měly maximální rychlost 50 km/h, kterou je vhodné dodržovat – vysoká rychlost modelu nesluší a pískání elektromotoru ve vysokých otáčkách ruší zvuk parního stroje. Je potřeba udržovat čisté koleje, aby zvuk nebyl přerušovaný. Podvozkové lokomotivy s dlouhým pojezdem a dostatkem místa pro kondenzátory v tomto mají výhodu.

Řada 422 je při vymýšlení provozu na kolejišti velmi vděčná – ve starším obodbí může zastat veškeré oběhy na místní trati, v novějším sloužit na posunu nebo vést historický vlak, byť třeba s přiměřenou dávkou modelářské licence. Detailní provedení drobného modelu je atraktivní pro diváky všeho věku. Tato lokomotiva by také mohla pomoct těm modelářům, kteří nemají dost místa na velké kolejiště – lokomotivy i vozy z počátku dvacátého století jsou mnohem kratší než moderní vozidla, takže na malé ploše a v ostrých obloucích vypadají významně lépe.

 

Na modelech se dají najít drobné chyby vzniklé při kompletaci, především jde o viditelné stopy lepidla u některých detailů a otřepy na leptaných mosazných dílech. Nevhodně navržené jsou viditelné přívody osvětlení, naštěstí se vodiče v křiklavých barvách při pohledu shora skryjí pod lucernu a jejich přebarvení není náročná operace. U obou modelů je přední šachta na spřáhlo níž než zadní.

Ve skutečnosti model působí lepším dojmem, než na fotografiích, které zvýrazňují detaily. Celková délka přes nárazníky je pouze 107 mm. Je nutno dodat, že konkurence k tomuto modelu v podobné ceně a kvalitě provedení momentálně neexistuje. Ostatní věrné modely lokálkových parních lokomotiv jsou výrazně dražší a vhodné spíše do vitríny.

Modely budou obvykle k vidění při dnech otevřených dveří ve Stanici techniků.