Logo
rosna
pozadi_trat.gif, 6 kB

Měřítka a velikosti železničních modelů

Abychom jen neukazovali krásy našeho kolejiště a nabídli i něco poučného a zajímavého, připravili jsme povídání o měřítkách modelů, které se v železničním modelářství používají. Jsou zde shrnuty základní myšlenky této problematiky, ale závěry, které z toho učiníte jsou jen na Vás.

     Pod pojmem model obvykle rozumíme zmenšenou napodobeninu skutečného nebo navrhovaného objektu. Důležitým faktorem je přitom měřítko zmenšení, které se zpravidla udává jako číselný poměr 1 : x, kde číslo x slouží jako přepočítací koeficient. Například měřítko 1 : 87 znamená, že 1 mm na modelu odpovídá skutečnému rozměru 87 mm (rozměr naměřený na modelu násobíme příslušným koeficientem, v našem případě číslem 87). Abychom dostali modelový rozměr, musíme míru ze skutečnosti tímto koeficientem dělit (např. 100 metrů ve skutečnosti odpovídá ve stejném měřítku délce 100 : 87 = 1,149425287356 metru). Pojmem modelový metr označujeme míru, která v modelu odpovídá jednomu metru ve skutečnosti.

Kromě měřítka se v železničním modelářství už prakticky od jeho počátků zhruba před sto lety vžil pojem velikost, který svým způsobem také měřítko zmenšení udává. Hlavně se vztahuje k míře, udávající vzájemnou vzdálenost kolejnic (mezi vnitřními stranami hlav), které se říká rozchod. Zatímco s měřítkem zmenšení si mnozí výrobci nedělali velké starosti (pokud se u dřívějších jednoduchých hračkových modelů dá vůbec mluvit o měřítku zmenšení) a některé firmy dodnes pracují s měřítky odchylnými od platných norem, rozchod pro určitou modelovou velikost bývá poměrně přesně dodržován. Pro základní označení velikosti se podle mezinárodních norem používají značky složené z písmen, resp. také římských číslic. Protože při modelování úzkorozchodných železnic se stalo běžnou praxí používání různých komponentů (kolejivo, díly pojezdu nebo pohonu vozidel apod.) z menších modelových velikostí, bylo v tomto duchu označování velikosti upřesněno – pro úzkorozchodné modely se základní označení velikosti doplňuje ještě písmenem malé abecedy, které vyjadřuje použitý rozchod:

 

 

 

Skutečný

rozchod

(mm)

Modelový

 

 

od 1250

od 850

od 650

od 400

metr

 

 

do 1700

do 1250

do 850

do 650

 

Velikost

Měřítko

 

Doplňkové

označení

 

(mm)

 

 

žádné

m

e

i (f)

 

 

 

 

Modelový

rozchod

(mm)

 

II

1 : 22,5

63,5

45

32

22,5

44,5

I

1 : 32

45

32

22,5

16,5

31,3

0

1 : 45

32

22,5

16,5

12

22,2

S

1 : 64

22,5

16,5

12

9

15,6

H0

1 : 87

16,5

12

9

6,5

11,5

TT

1 : 120

12

9

6,5

(5)

8,3

N

1 : 160

9

6,5

(5)

(3,75)

6,3

Z

1 : 220

6,5

(5)

(3,75)

 

4,5

     Na vysvětlenou k této tabulce je potřebné poznamenat, že pro velké rozchody se používají římské číslice, dnešní velikost II se dříve označovala III (původní velikost II se používala málo a z nové normy byla vynechána) a také to, že v označení H0 není písmeno O, ale číslice 0 (označení vzniklo z německého „halb Null“ – poloviční nula). Je také dobré vědět, že ve Velké Británii a v USA se také používá zcela jiný systém měřítek a modelových velikostí ve vazbě na přepočet palcových měr, jiný je také evropský systém označování velikostí pro zahradní železnice.

Dodržet zcela exaktně modelové měřítko může být velmi obtížné a v některých případech dokonce nemožné. Přepočítané rozměry se zpravidla zaokrouhlují s ohledem na možnosti dosahované přesnosti práce (v průmyslové výrobě lze zpravidla mluvit o setinách, někdy i o tisícinách milimetru, při amatérské rukodělné práci jsme obvykle rádi, když se s odchylkami vejdeme do několika desetin milimetru), ale v některých případech musí být přihlíženo k tloušťce použitého materiálu (např. vsazování oken do otvorů ve stěně) nebo k jeho pevnosti (např. madla, schůdky nebo jiné podobné detaily, které mohou být mechanicky namáhány při uchopení modelu do ruky). Některé rozměry nejde dodržet vzhledem ke spolehlivosti funkce modelu nebo jeho částí (typickým příkladem jsou okolky na kolech železničních vozidel, které musíme v modelu dělat výrazně větší než by odpovídalo přepočtu, jinak by modely neustále vykolejovaly) a v některých případech je nutno rozměry (i konstrukční provedení) některých dílčích částí modelu přizpůsobit dalším požadavkům. U modelů železničních vozidel se to například týká problematiky oblouků na trati – z prostorových důvodů obvykle není možné dodržet poloměr oblouku trati tak, aby odpovídal přepočtu, proto je často nutno upravit pojezd modelových vozidel (možnosti natáčení podvozků nebo příčných posuvů dvojkolí). To se dotýká i spřáhel z hlediska jejich výchylek, nemluvě o tom, že se v běžném modelovém provozu používají konstrukce spřáhel, které se vůbec nepodobají spřáhlům skutečným.

V běžné praxi také lze najít příklady, kdy modelář záměrně nedodrží některé základní rozměry vozidla. Nejčastěji je to tehdy, když použije díly (obvykle podvozky nebo kompletní pojezd s pohonem) z nějakého rozměrově podobného modelu, aby si ušetřil vlastní práci. Tzv. „počítačům nýtů“, tj. lidem, kteří každý model podrobují důkladnému zkoumání, co na něm neodpovídá skutečnosti, to sice vadí, ale pokud není rozdíl velký a dodrží se určitá pravidla (hlavně úprava proporcí tak, aby na modelu odpovídala vzájemná poloha všech vzhledově důležitých dílů), těžko to někdo pohledem pozná. Ale i v tovární produkci dochází někdy k úpravám rozměrů – poměrně častým případem je redukce délek u dlouhých vozidel, aby se usnadnil jejich průjezd ostrými oblouky.

Při modelářské práci je potřebné si uvědomit, že modelové rozměry jsou měřítku přímo úměrné, ale velikosti ploch se mění s druhou mocninou měřítka a objemy (tedy i hmotnosti) s třetí mocninou měřítka. Veškeré silové poměry proto lze se skutečností jen obtížně porovnávat a pro dimenzování jednotlivých dílů modelu nutně platí odlišná pravidla.

Už bylo zmíněno, že délkové rozměry trati až na některé čestné výjimky nejsme z prostorových důvodů schopni aplikovat jednoduchým přepočtem v měřítku. Poloměry oblouků se zpravidla uzpůsobují místu, které je k dispozici – zatímco pro skutečnou kolej vůbec nejmenšímu přípustnému poloměru oblouku 150 m (ve výjimečných případech na manipulačních kolejích) ve velikosti H0 odpovídá 1,72 m, běžně se pracuje s poloměry oblouků několikanásobně menšími (např. známá firma PIKO má nejmenší oblouk o poloměru 380 mm). Podobně se zkracují délky staničních kolejí – ve skutečnosti na hlavních tratích i přes 700 m (v H0 8,05 m), ale domů se málokomu vejde v měřítku malé nádraží místní dráhy s kolejemi o užitečné délce jen 200 m (v H0 2,3 m), když je k tomu nutné připočítat ještě délku obou zhlaví. Na modelových kolejištích je skoro vždy redukována vzdálenost mezi sousedními stanicemi (ve skutečnosti bývá několik kilometrů, tedy v H0 by mělo jít nejméně o desítky metrů), avšak zpravidla přijatelným řešením tohoto problému je vytvoření vhodných skrytých úseků tratě. Jinak je nutno nad každou redukcí délek přemýšlet tak, aby byla dodržena určitá proporcionalita – např. vzdálenost mezi předvěstí a hlavním návěstidlem (nebo mezi návěstidly autobloku) by měla být větší než délka nejdelšího vlaku, mezi krajní výhybku a vjezdové návěstidlo (resp. k tzv. označníku) by se měl vejít alespoň krátký posunující díl (lokomotiva s několika vozy) apod. Proto je navrhování kolejišť jednou z nejnáročnějších disciplin železničního modelářství, což je také příčinou toho, že skutečně realisticky řešené kolejiště potkáme jen zřídkakdy.

 

© Stanice techniků DDM hl. m. Prahy, Pod Juliskou 2a, 160 00 Praha 6;

Zpracoval: Ing. Ivo Mahel