Logo
rosna
pozadi_trat.gif, 6 kB

Představujeme funkce na modelovém kolejišti – Dopravní zaměstnanci

Mezi dopravní zaměstnance dráhy, kteří mohou na našem modelovém kolejišti najít uplatnění patří, kromě výpravčího, o kterém byla řeč minule, ještě signalista a výhybkář ve stanicích a hradlář a hláskař na trati. Posledním povoláním, které zde ještě zahrnu je posunovač. To sice není přímo zaměstnanec, který by se aktivně účastnil řízení provozu, ale provoz se bez něj neobejde. Všichni tito zaměstnanci, ale i jiní, dbají na bezpečnou jízdu vlaku a všeobecně na bezpečnost provozu vůbec. Proto se snažíme všem našim členům, výpravčím na kolejišti, tyto povolání představit a ukázat jim základy jejich práce. Díky tomu mohou lépe pochopit provoz nejen na modelové železnici, ale i provoz na té skutečné dráze.

Výhybkář a signalista

Na skutečné železnici se od sebe tyto funkce příliš neliší, dokonce mají obě stejnou úroveň zkoušky. Výhybkář je zaměstnanec, který ve svém přiděleném obvodu zodpovídá za správné postavení vlakové cesty a za její volnost. O tom informuje výpravčího pouze telefonicky. Signalista má stavědlo vybaveno zabezpečovacím zařízením závislým na řídícím přístroji výpravčího, ale povinnosti má stejné. V prostředí našeho kolejiště, kde jsou stanice ve většině případů přehledné a výpravčí má v zabezpečovacím zařízení zahrnuté ovládání celé stanice, by se zdálo, že pro výhybkáře není uplatnění. Kromě pár míst, na které při posunu není dobře vidět, je to pravda. Na těchto místech se posunuje částečně podle odhadu nebo s pomocí ostatních kolegů výpravčích. Že na kolejišti není pro výhybkáře uplatnění, je velká škoda. Vždyť výhybkáři a signalisté tvořili a ještě tvoří nedílnou součást nádražního života, stejně jako výpravčí. Navíc je to i pro výpravčího zajímavější, když komunikaci s ostatními stanicemi doplní o dorozumívání se s podřízeným, na kterého převede část své zodpovědnosti.

Motivováni touto myšlenku, jsme před několika měsíci v obloukové stanici Ledečko udělali malou úpravu v rozvodech přestavování výhybek. Vzhledem k jednoduchosti zapojení a dostupnosti svorkovnic vznikl v celkem krátkém čase malý panýlek na kácovském zhlaví stanice. Na něm jsou čtyři vypínače od čtyř výhybek. Takže pokud máme nutkání, přepneme ovládání zhlaví na tento panel a povoláme jednoho výhybkáře. Dále je to skoro stejné jako na skutečné železnici. Výpravčí nařídí přípravu vlakové cesty, výhybkář zařídí vše potřebné a "telefonicky" oznámí výpravčímu, že "pro vlak je postaveno a volno". Po průjezdu vlaku ještě musí přijít oznámení, že "vlak vjel/odjel celý". Tím ale nekončí všechny možnosti tohoto malého zázraku. Při posunu si výpravčí přibere funkci strojvedoucího a výhybkář posunovače. Postup je pak jednoduchý. Výpravčí dovolí zahájit posun a výhybkář staví výhybky a přes svoji zdvojenou funkci dává příkazy strojvedoucímu (výpravčímu), který do prostoru tohoto zhlaví vůbec nevidí. Výsledkem je zefektivnění posunu, kterému ještě napomáhá to, že výpravčí nemusí odbíhat svěšovat soupravy, protože na to má posunovače. Nakonec už stačí udělat zkoušku brzdy a může se jet.

Do budoucna počítáme s tím, že minimálně v této stanici vznikne se zapojením nového zabezpečovacího zařízení  stanoviště signalisty, které bude zapojeno do závislosti na hlavním ovládacím panelu (řídícím přístroji výpravčího). Největší výhodou výsledného efektu nebude zefektivnění provozu, ale možnost zapojit do provozu více lidí a poskytnout jim možnost názorně ukázat postupy práce v železničních stanicích.

Hláskař a hradlář

Stejně tak, jako u výhybkářů, je i tady těžko předpokládaný výskyt takovéhoto zaměstnance při provozu na našem modelovém kolejišti. Přesto i na našem kolejišti se najde pracovní zařazení podobné povolání hláskaře na skutečné železnici. Na té má hláskař pracující na hlásce (domeček na širé trati) za povinnost obsluhovat oddílová návěstidla, hlídat konce vlaku a dávat telefonické odhlášky. Podobně je to i s hradlářem, který má boudičku (hradlo) vybavenou zabezpečovacím zařízením provázanými s řídícími přístroji výpravčích. Tím je zajištěna větší bezpečnost provozu narozdíl od samotného telefonického dorozumívání. Práce obou se tak liší pouze tímto rozdílem. Výsledný efekt je však stejný. Oddílová návěstidla hlásky/hradla rozdělují dlouhé mezistaniční úseky na menší oddíly a zvyšují tak kapacitu trati.

Na modelovém kolejišti, jako je to naše, kde je stanice na každém rohu, pozbývá tato výhoda na významu, protože jakmile vlak vyrazí na trať, hned zastavuje v další stanici. V současné době funguje na kolejišti jediné stanoviště, které vzdáleně představuje hlásku, a to v úseku mezi stanicemi Ledečko a Mezipatro. Tento úsek je převážně ovládán ze stanice Mezipatro a výpravčí, který sedí v jednom rohu kolejiště, ovládá trať s ostrými oblouky ve stoupání na opačné straně místnosti a ještě k tomu za zdí. Proto je tento úsek možno přepnout na místní obsluhu do zastávky Sázava, kde je umístěn samostatný regulátor a jízdu v tomto úseku řídí místní zaměstnanec dle pokynů výpravčího z Ledečka. Díky tomu je zajištěno pravidelné zastavování na zastávce a včasná registrace vykolejených souprav. Bohužel zde nejsou žádná návěstidla, takže toto místo hlásku jen vzdáleně připomíná. Do budoucna se navíc počítá s dobudováním odbočné tratě a toto pracoviště se změní ve stavědlo podřízené výpravčímu v Ledečku (podobně jako jsou Skochovice a Rataje ve skutečnosti).

Bohužel bez početné obsluhy vznikne autoblok a systém odboček v tobogánu, kde tuto soustavu buď bude řídit automat nebo bude pod dozorem jednoho výpravčího.

Posunovač

Toto povolání nepatří přímo do této kategorie dopravních zaměstnanců, ale běžní lidé je vídají pohybovat se v kolejišti stejně tak, jako ostatní dopravní zaměstnance. Navíc provoz by se bez nich neobešel a nezmínit je, by byla škoda. Vždyť po výpravčích a průvodčích je to nejčastěji se vyskytující osoba v kolejišti. A to ještě někdy v celkem hojném počtu. Pokud tento nepřehlédnutelný poddruh ajznboňáka budete hledat v kolejišti našich modelových stanic, tak Vás budu muset ve většině případů zklamat. Čistokrevní posunovači se v řadách obsluhujících zaměstnanců prakticky vůbec nevyskytují. Občas, když je nějaká složitější situace nebo rozsáhlejší posun a je k dispozici volný kolega, tak na chvíli převezme tuto úlohu a jde pomoci s posunem. Hlavně s rozvěšováním a svěšováním lokomotiv a s řízením posunu (dáváním příkazů strojvedoucímu v nepřehledných úsecích). Druhou možností, kdy se někdo této funkce ujme, jsou mimořádné události, kdy například pomáhá nandávat soupravy vypadlé na opačném zhlaví stanice a naviguje obsluhu stanice, co kde přehodit, kam popojet a pod.

Celkově je tedy možno říci, že tímto povoláním neopovrhujeme, ale bohužel, nemáme možnosti pro jeho využití. Přesto se ale snažíme zahrnout znalosti z problematiky posunu (efektivnost, řízení, návěsti) do znalostí, které by u nás všichni měli alespoň okrajově ovládat, protože není horšího výpravčího na kolejišti, než toho, který si neumí poradit s posunem a svým neuváženým jednáním si nejen zablokuje stanici, ale také naruší celkovou plynulost dopravy.